Ministr zemědělství v demisi Jiří Milek (ANO) prohlásil, že je jeho cílem prosadit zákaz levného akčního prodeje potravin v českých samoobsluhách. To by v praxi v kombinaci se současným nárůstem inflace znamenalo prudké zvýšení již dnes rostoucích cen základních potravin v obchodech. Důvodem pro tento zákaz slevových akcí je pro Milka to, že obchodní řetězce prodávající plodiny pod cenou tlačí cenu nákupu zemědělských produktů od českých zemědělců směrem dolů, a tím jim škodí.
Milek sám je spoluvlastníkem agrokoncernu Úsovsko a členem strany ANO 2011 agropodnikatele Andreje Babiše – druhého nejbohatšího člověka v ČR, budujícícho monopol v rámci českého zemědělství. Jedná se tedy o obrovský střet zájmů. A výsledkem tohoto střetu zájmů má být ještě větší zisk pánů Babišů, Milků a dalších (nikoliv jejich zaměstnanců), na úkor spotřebitelů – tedy na úkor pracujících lidí, studentů a zejména důchodců, kteří jsou již dnes četnými pachateli krádeží v supermarketech, jelikož ze svých důchodů nejsou schopni zaplatit za běžné potraviny, a zároveň za léky, strmě rostoucí ceny nájmů a spotřebního zboží.
Ministr Milek je rovněž zapojen do kauzy, kdy si vybral do svého týmu poradců bývalou televizní moderátorku Mirku Čejkovou, se kterou uzavřel minimálně za její PR služby smlouvu na 181 000 Kč měsíčně z veřejných peněz.
Snahou Milka je rovněž i prosazení povinného prodeje českých potravin v samoobsluhách >Zdroj<. Za touto maskou protekcionistické podpory české ekonomiky a národní hrdosti ve formě možnosti nákupu českých potravin (v Němci, Brity, Nizozemci a dalšími vlastněných supermarketech) se neskrývá opět nic jiného než střet zájmů, a snaha Milka s Babišem posílit svou roli na trhu a tím ještě více zbohatnout.
Pokud jsme proti těmto poměrům, potom je třeba znárodnění podniků státem, a zároveň získání moci pracujících nad státem samotným, pro eliminaci neefektivně hospodařící byrokracie. Jedině tak je možné skrze centralizované plánování zemědělství zajistit dostatek kvalitních potravin na českém trhu, za i případně dotované ceny pro jejich dostupnost. Zároveň je tak možné zajistit důstojné mzdy pracujícím zemědělcům a zároveň rozumné ceny spotřebitelům, bez přítomnosti parazitujících agropodnikatelů – novodobých velkokulaků. Zemědělské podniky nevydělávají tak málo, aby musely být ceny jejich produktů v samoobsluhách vysoké. Problém je v miliardářích a podnikatelích obecně, kteří je vlastní, a kteří chtějí jen dále zvětšovat svůj zisk na úkor nás všech.