Pravicoví libertariáni a voliči Svobodných často balamutí své okolí myšlenkami o tom, že kapitalismus má seberegulační charakter, který mu brání se otočit v neprospěch většiny populace. V diskuzích dokola vytahují poučky z knih Friedmanna a Samuelsona, ignorujíce širší a pro ně nepohodlné okolnosti světové ekonomiky. Případně pokud je něco ve světě špatně, viní přílišnou regulaci volného trhu. To, jak se tlačí dolů cena práce navzdory pravičáckým teoriím, jsme si už ukázali v článku „Pod bičem mafie, aneb život bulharských pracujících v Česku“. Nyní si uvedeme další příklad přímo z Prahy, kde je pracovní trh nasycen, a mělo by tedy teoreticky docházet k razantnímu zvyšování mezd ve snaze nalákat pracovní sílu a ke zlepšení postavení pracujících v podnicích. Kapitalisté si však umí najít cesty, jak nakrmit pracovní trh tolik potřebným strachem.
Text je osobní zkušeností autora
Cesta do Elitu
Již od začátku roku 2017 jsem věděl, že budu nucen okolnostmi v létě vyměnit svoje stávající zaměstnání. Původně jsem rovněž pracoval jako skladník autodílů, a tak mi práce pro nedaleký velkosklad Elitu na pražském Zličíně připadala jako vhodná volba. Při prohlídce nabídek zaměstnání na internetu jsem si rovněž všiml, že Elit zaměstnance na HPP poptává a slibuje jim možnost vyšších výdělků než sklad, kde jsem dělal doposud, a tedy můj zájem o tuto pozici tímto zesílil. Již někdy v květnu jsem tedy volal personálnímu do Elitu, zda by pro mne měli od srpna volno, ovšem ten mi odpověděl, že volám příliš brzy, a tak jsem toto poptávání odložil. Upřímně však dodal, že v Elitu se poptávají zaměstnanci pořád.
Tato skutečnost, že se někde poptávají zaměstnanci pořád, by měla být negativním znamením pro každého zaměstnance co se někam hlásí. Znamená to totiž, že tam nikdo nevydrží dlouho, a tedy dochází k neustálé fluktuaci zaměstnanců. A pokud někde někdo nevydrží dlouho, tak je to znamením toho, že podmínky zde jsou na špatné úrovni. Následující informace bude možná leckomu k smíchu, ovšem užitečnou informací před zeptáním se někde po práci, může být i prohlídka parkoviště skladu, fabriky atd. Pokud počet vozů výrazně neodpovídá počtu zaměstnanců na směně a zároveň se jedná o vozy starších modelů ve špatném stavu, pak to může znamenat, že mzdy zde nejsou zrovna vysoké. V tomto případě také samozřejmě záleží na lokalitě skladu.
Co vás v Elitu čeká a nemine
Můj nástup do Elitu koncem léta 2017 tedy proběhl bez větších problémů prakticky během týdne od zavolání na stále aktivní inzerát. Bylo zřejmé, že pro skladového koordinátora je toto běžnou rutinou. Vlastně celý Elit tak, jak v Praze na Zličíně stojí, je symbolem jedné velké rutiny, kterou se jen učíte dělat rychleji a rychleji. Stačilo jen zavolat, přijít, vyřídit lékaře a trestní rejstřík, opět přijít a podepsat smlouvu a poté nastoupit na první pracovní den. Již na začátku mi upřímný skladový koordinátor prozradil, že mnoho lidí zde má na krku exekuce, a tedy je dostatek lidí ochotných jít pracovat i o víkendu a že to nejsou občas příliš čestné lidské bytosti, tak ať si nikde neodkládám z dohledu mobilní telefon či svačinu. Mít exekuce v práci, kde berete jako živitel rodiny 16 000 čistého a musíte uplatit drahý pražský nájem, přitom není určitě žádné umění.
Většina lidí, co sem přijdou jako nováčci, začínají pracovat na pozici pickera. Vaše směny jsou přitom 8,5 hodin pětkrát do týdne, kdy se střídá ranní, odpolední a noční směna. Být pickerem je nekonečnou nudnou rutinou, při které chodíte od regálu k regálu a sbíráte z něj potřebné zboží a někam ho nosíte. To je celé. V případě Elitu máte k této práci k dispozici čtečku, které kdovíproč tamní zaměstnanci říkají většinou „pistole“. Jednou takhle po směně při odevzdávání čteček, když jsem nahlásil mistrovi „Vracím čtečku číslo ****“, na mě jeden z kolegů zahulákal, že je to pistole a že tady nejsem v Albertu. K pousmání je na tom ta skutečnost, že jsem následně při nákupu v Albertu viděl v rukou tamních doplňovačů zboží tu naprosto stejnou čtečku, kterou jsme používali i v Elitu. Trvání na této terminologii tak může znamenat třeba i to, že se tento můj kolega a i další snaží sami sobě nalhat, že jako pracující ještě nejsou v tak špatné pozici jako doplňovači v obchodech.
Již od samého začátku jsem si povšiml, že moji kolegové chodí poněkud rychle. Celý sklad připomíná tak trochu tréninkovou arénu na chodecké závody. Pokud pracujete jako picker, potom pracujete na normy. Ty jsou často pro běžného člověka na 100 % nesplnitelné. Aby vás nevyhodili, musíte splňovat alespoň na 65 %, ale mít i 70 % pro mě často znamenalo značné fyzické vypětí, kdy jsem se při celé směně nezastavil. A to jsem měl, na rozdíl od většiny kolegů, s tímto sortimentem zboží již předchozí zkušenosti. Všichni průběžně okukují počítač a sledují, kolik mají během směny procent.
Jako zaměstnanec máte ve smlouvě nízkou základní mzdu blízkou té minimální s tím, že za určitá měsíční procenta splnění norem dostáváte bonusy. Vaše norma se mění podle sektoru, ve kterém se nacházíte, a vaše rychlost chůze podle toho, v jak velké finanční tísni jste. Zároveň je ovšem zásadní i funkčnost čteček (či pistolí), která často pro jejich stáří není na vysoké úrovni. Čtečky se často sekají a signál, který přijímají ve skladu, není silný. Rozdíl mezi dobrou a špatnou čtečkou může způsobit i desítky procent rozdílu v plnění normy. Čteček zároveň není dostatek, takže při nástupu na směnu mnohdy musíte čekat půl hodiny, než skončí směna před vámi a své čtečky odevzdá. Ušlá procenta vám pak samozřejmě následně chybí.
V práci jste tedy pod neustálým tlakem. Jednak na procenta plnění normy, potom ovšem také, mimo jiné, pod tlakem vašich nerudných kolegů. Levná práce a s tím třeba i související dluhy, stres, neustálá fluktuace zaměstnanců a žádné vyhlídky na vylepšení pozice vede mnoho pracujících zde k tomuto nerudnému chování zejména vůči nováčkům a zároveň se zde utvořila jakási hierarchie podle doby, jakou už zde kdo pracuje. Potkal jsem zde jednoho kolegu, co dělal dříve tam co já, a ten mi prozradil, že se zde člověk hlavně v první řadě nesmí nechat vyvést z rovnováhy tím, co mu zde kdo řekne. On sám to prý řeší tím, že si vždy po směně musí dát panáka nebo pivo, aby se uklidnil. Byli zde ovšem i kolegové, se kterými jsem se bavil rád, ovšem pro neustálou fluktuaci, zejména nováčků, se mezi nimi zpravidla nikdy nevytvoří silnější vazby.
Většina mladých nováčků velmi brzy zjistí, že mají možnost lepšího zaměstnání v Praze téměř kdekoliv jinde a nedostanou se ani k pobírání stravenek, k jejichž pobírání se můžete přihlásit po skončení zkušební doby. Takže zde zůstávají hlavně lidé, pro které by bylo jinak obtížné sehnat jiné zaměstnání. Rovněž je zde i skupina mladíků, kteří nastoupili do Elitu rovnou po škole, a tedy si jiné pracovní podmínky nejspíš ani neumí představit, tudíž přijímají ty stávající.
Stres je následně doplněn ještě tím, že je s vámi zacházeno jako s čárkou v inventáři. Vedení si může skrze mistry určit cokoliv. A nediskutuje se o tom. Zároveň na vás z každé strany útočí možnost dostat pokutu. A to naprosto z banálních příčin a v neúměrné výši. Založíte špatně zboží? Pokuta 2000 Kč! Vzal jste si paleťák odněkud odkud nemáte? Pokuta 5000 Kč! Těžko si zároveň představit, že by zboží založené na jiný regál způsobilo skladu takovou škodu, stejně jako chvilková absence paletového vozíku. Při založení na špatný regál se zboží neztratí, je v systému zaevidované – akorát jinde. Stačí ho jen přelokovat. Pokutám jste zároveň vystaveni při chybovosti ve vychystávaném zboží. To vše za situace, kdy jste neustále vybízeni k větší rychlosti vychystávání.
Vraťme se ještě k hierarchizaci zaměstnanců na základě doby působení ve skladu. Po nějakém čase z vás mohou místo pickera udělat lockera. Ten dělá přesný opak toho co picker, tedy zaskladňuje místo vyskladňování. Tedy dělá téměř to samé – jen obráceně. Locker jako takový má o několik stovek větší mzdu. Po nějaké době se také můžete stát kontrolorem. Tedy kontrolovat správnost vychystaného zboží pickery a připravovat ho do krabic na export. Všechny tyto pozice jsou ze své podstaty jednoduchými úkony, které se neustále ve velké rychlosti rutinně opakují. Mzdový rozdíl mezi nimi je minimální. Přesto mají zejména kontroloři tendenci se na pickery dívat svrchu.
Pracovní prostředí zde je otřesné. Kapacita skladu jako takového je vyčerpána. Položky jsou doslova napěchovány po několika kusech v regálech, které stojí prakticky úplně všude, kam se vejdou. Přesto mi jeden z kontrolorů, když jsem se vztekal nad přehrabováním se v přeplněném regálu prozradil, že tohle je ještě dobré, jelikož ještě není sezóna. Tato přeplněnost skladu je způsobena samozřejmě zájmem vlastníka ušetřit na pronajmutí či stavbě většího skladu. Zároveň samozřejmě snižuje možnost skladníka na získání většího počtu procent vychystaného či vyskladněného zboží z normy. Kromě kapacity je problémem i neustálý pohyb v zaprášených patrech skladu, kde nejsou ani žádná okna a den se tam tak neliší od noci. Úroveň úklidu zaměstnaneckého zázemí rovněž nedosahuje závratných výšek a podle toho vypadají i toalety, kde často chybí i tak základní věc jako mýdlo. Velké investice nezaznamenaly ani samotné šatny, kde se do skříní musí často bušit pro jejich otevření. Během mého působení zde však byla zprovozněna nová kuchyně. Ta vypadala velmi hezky, zejména oproti původnímu kuchyňskému koutu s umyvadlem, jednou rozbitou mikrovlnkou, vyřazenými křesly z kanceláří a rozbitými stoly, které se v jednom případě sestávaly z desky hozené na zaprášené palety.
Co je možná nejnebezpečnější – stresu jsou zde vystaveni i řidiči VZV. Já osobně jsem řidičem VZV s praxí asi dva roky, ale jsem rád že jsem v Elitu VZV řídit nemusel. Řidiči VZV zde často pracují v časovém presu, a tak jezdí se stroji rychle, odevšad se ozývá jejich troubení a zaskladnění některých palet ve výšce na regálech ve mne vzbuzovalo vážné pochyby o jejich stabilitě.
Na práci v Elitu je zjevné, že se vaši zaměstnavatelé za každou minutu, co jste v práci, z vás snaží vyždímat maximum. A to za mzdové ohodnocení, které té práci zkrátka v pražských měřítcích neodpovídá.
Zajištění dostatku levné pracovní síly
Jak již bylo v textu uvedeno, ve skladu probíhá permanentní fluktuace nových zaměstnanců. Již dokonce po třech týdnech jsem dělal na patře v pětičlenném kolektivu, kde jsem byl téměř služebně nejstarší. Kapitalista tak potřebuje neustálý přísun dostatku pracovních sil. Praha je místem, kde je sice vysoká zaměstnanost, ale zároveň velký počet obyvatel na jednom místě, a tedy velký počet lidí průběžně měnících své zaměstnání. Pryč jsou doby, kdy pracující někam nastoupil a vydržel tam desítky let, případně až do smrti. Současný volný trh se pro zisky kapitálu snaží o neustálou flexibilitu pracující síly. Tedy soustředit pracující tam, kde jsou zrovna pro kapitalisty zisky.
Zajistit dostatek pracovních sil samozřejmě není jednoduché v situaci, kdy kapitalista zaměstnává za nízkou mzdu a po celém okolí se šíří informace o tom, jak to v Elitu vypadá. Jelikož zvyšování mezd je to poslední, o co má kapitalista zájem, snaží se na to jít chytře.
Zavádějící inzerát
Jednou z věcí, co majitelé Elitu dělají, je vábení na falešnou představu vysokých mezd. Na jejich permanentně aktivním internetovém inzerátu se v titulku píše – „Skladník/Skladnice – 25 000 Kč“. 25 000 je samozřejmě myšleno v hrubém příjmu jako všude, ovšem co se z tohoto inzerátu nedovíte je to, co musíte pro tento plat udělat. 25 000 Kč dostenete jen tehdy, pokud jste jednak schopní plnit plán alespoň na 100 % a zároveň ochotní chodit i na víkendové a další přesčasy. Plnit normu na 100 % se přitom daří tak 5 % lidí z asi stovky pickerů. Přičemž ti mají pro dlouhou dobu, po kterou zde pracují, už své vlastní kvalitnější čtečky. Skladnický průměr je asi tak 70 %.
Přesčasová matematika je zároveň v Elitu velmi flexibilní. Elit jede téměř nonstop. Akorát o víkendu stačí jedna směna, na kterou ale potřebují mistři samozřejmě dostat dostatečný počet skladníků. S tím nebývá až takový problém, využívajíce jejich časté chudoby a zadluženosti. Občas je ale i potřeba posílit stavy během pracovních dnů. Mistři to dělají tak, že vyzývají skladníky k tomu, aby se dobrovolně, třeba na několik hodin, psali na přesčasy. Měl jsem s tímto osobní zkušenost, když mě mistrová vyzvala abych se „dobrovolně“ napsal na přesčas. Když jsem to odmítl, tak prohlásila, že je to otázka mojí vstřícnosti a že když se nenapíšu, tak ke mně také oni nebudou vstřícní, když budu něco potřebovat. Toto vydírání bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem nakonec po necelých dvou měsících Elit úspěšně opustil.
Další zavádějící informací v inzerátu jsou stravenky. Ty ale začnete dostávat až po zkušební době. Tedy v době, kdy už jste chycení v pracovní smlouvě a trvala by vám dvouměsíční výpovědní lhůta pro opuštění Elitu. Je to taková motivace od šéfů pro vaše delší setrvání zde. V Elitu ale přitom platí – kdo uteče, ten vyhraje. Ano, i jinde než v Elitu existují kapitalistické pracovní podmínky, ale Elit je zároveň výrazně pod pražským průměrem kvality zaměstnání.
Inzerát dále hlásá o možnosti výhodného mobilního tarifu pro sebe a svou rodinu. O tom jsem na pracovišti nic neslyšel. Možná je moje hloupost, že jsem se nezeptal, stejně jako litoval jeden můj kolega, co se mnou končil v Elitu ve stejný den, že si řekl o stravenky až někdy v pátém měsíci, protože předtím po jeho překonání zkušební doby za ním nikdo nepřišel s tím, že má právo je dostávat. Člověk si o stravenky musí říkat.
Nic o dnech bonusového volna jsem rovněž nezaznamenal. Je možné, že tato možnost přichází až po odpracování určitého počtu let v Elitu. Ovšem vydržet zde jen čtvrt roku je už úctyhodný výkon. Co mi ovšem nejvíc přijdou jako zavádějící informace v inzerátu, jsou „možnost kariérního postupu v rámci firmy“ a „stálý pracovní kolektiv“. Jsou zde lidé, co po třech letech v Elitu zde stále dělají pickera, a ti, co „povýšili“, dělají lockery či kontrolory, případně jezdí s VZV. To je ovšem stále skladnická práce, která je oceňována v Elitu jen o pár stovek více.
Všudypřítomné personální agentury
Dostatek pracovních sil zde samozřejmě zajišťují i najaté pracovní agentury. Těch zde působí hned několik. Jsou zde agentury dodávající Čechy, potom Slováky a rovněž i Ukrajince. Na výzkum jejich působení zde jsem se začal soustředit až na samém závěru mého krátkého působení v Elitu, a tak mám o jejich praxi zde povědomí jen značně mlhavé. Snažil jsem se ale ptát různých zaměstnanců včetně Ukrajinců na jejich názor.
Obecně platí, že najímání levné pracovní síly skrze placení agenturám, co ji shánějí, nastává u firem v okamžiku, kdy si nejsou schopné najít zaměstnance samy, což je v Česku s nejnižší nezaměstnaností v rámci EU velmi běžné. Pro zdroj levné pracovní síly sem stěhují svoje podniky sousední Němci a Rakušané, a tak buržoazie pravidelně brečí, že jim stát sem nechce pustit více Ukrajinců a dalších lidí z východu, které by mohli levně vykořisťovat. Je také rovněž možné, že si je Elit schopný dodávat i zaměstnance z východu sám, jelikož jako velká mezinárodní firma má své pobočky v mnoha zemích východní Evropy.
Každopádně informace, které jsem ohledně agenturních pracovníků dostal, jsou velmi rozporuplné. Nejdřív jsem se ptal jednoho svého celkem příjemného českého kolegy, který zde pracuje asi 2 roky, jestli si myslí, že agenturní se zde mají hůře než kmenoví zaměstnanci. Podle zákona totiž agenturní pracovník nesmí mít v podniku na odpovídající pozici horší pracovní podmínky než kmenový zaměstnanec. Ten mi odpověděl, že je rozdíl v agenturách. Podle něj je to u českých agentur víceméně shodné s podmínkami, které mají kmenoví zaměstnanci, ale že slyšel, že někteří Ukrajinci zde pracují i dvanáctihodinové směny za 12 000. To mi přišlo až těžko uvěřitelné, ale samozřejmě mě to jistém slova smyslu vyděsilo.
Jednu z pauz na kouření (v Elitu jsou dvě pauzy, tři čtvrtě a čtvrt hodiny, celkem hodina za směnu) jsem jako nekuřák strávil rozmluvou s jedním mladým Ukrajincem, který zrovna před pár dny nastoupil a který dříve dělal uvaděče v kině. Ten ovšem zde dělal přes českou personální agenturu a bylo vidět, že zde žije už dlouho. Tuto práci si našel při studiu, aby si ušetřil na vlastní bydlení. Dozvěděl jsem se od něj dost informací o tom, co to obnáší dělat uvaděče, jak jste nuceni se pod dohledem manažerů usmívat a přát příjemnou zábavu, jinak máte průšvih, ale on sám své podmínky v Elitu popsal jako podobné těm, co mají kmenoví zaměstnanci Elitu. Ještě jsem se poté ptal jednoho z Ukrajinců, u kterého si nejsem agenturou jistý, který pouze prohodil něco o tom, že je to odvislé od doby, co zde takový zaměstnanec dělá.
Tedy jsem si informace mého kolegy o brutálním vykořisťování ukrajinských pracovníků zde nestihl nijak potvrdit nebo vyvrátit. Je mi pouze známo, že některé Ukrajinky zde skutečně pracovaly denně dvanáctky, ovšem nezjistil jsem nic o jejich příjmech. Přesto je známo, že k brutálnímu vykořisťování pracovníků z východní Evropy mafiánskými pracovními agenturami v ČR i jinde běžně dochází, jak již bylo popsáno v našem článku „Pod bičem mafie, aneb život Bulharských pracujících v ČR“.
Závěrem
Jak již bylo uvedeno, kapitalismus existuje i mimo Elit. Kapitalismus má v současnosti na naší planetě globalizovaný charakter. Všude jinde se objevují podobné praktiky a taktiky, jak co nejvíce vyždímat pracující pro zisky továrníků a jiných majitelů podniků. Tedy není ani tak podstatné se pozastavovat nad konkrétními kapitalistickými praktikami konkrétních podniků, jako nad existencí kapitalismu jako celku. Brutální vykořisťování je přirozenou, organickou esencí kapitalismu, bez které nemůže jako systém fungovat. Vykořisťování pracovní síly v Elitu zároveň není rozhodně horší než třeba brutální vykořisťování pracujících na kakaových plantážích na Pobřeží Slonoviny. Toto záleží vždy na konkrétních ekonomických podmínkách v daném místě.
Naším úkolem jakožto pracujících je odmítnout sociální dumping, který kapitalistické státy aplikují, aby nalákaly investory, stejně jako tomu je ve vztahu mezi ČR s Německem a Rakouskem. Kapitalistické státy jsou v tomto konkurenčními a záleží jen na jejich ekonomické síle a rozvoji. Naším cílem je naopak vytvořit svět států spolupracujících, budujících blaho svých vlastních občanů, a ne individuí.
Konec levné práce! Konec kapitalismu! Za socialismus!