Tvrzením, že demokracie a parlamentarismus jsou pro lidstvo vším, nás obhájci kapitalismu klamou a zaslepují již dlouhá desetiletí. Současný vývoj však přímo dokazuje, že všeobecná krize nespočívá v neschopnosti, ignoranci či krutosti zvolených politiků, nýbrž v systému, jenž si jejich jednání a postoje vyžaduje. Skutečnost, že samotné volby nic zásadného nezmění, i když individuál může mít a má vplyv na systém, se nyní projevuje po celém světě, kdy v nejmocnější kapitalistické velmoci světa (USA) až 45 % dotázaných občanů nevěří v americkou demokracii a třetina voličů, kteří doposud nebyli ani pro jednoho ze současných kandidátů, se obrátila na volbu tzv. nejmenšího zla. Jaká je situace v Americe a jak se zorientovat uprostřed oceánu bídy, zoufalství, lží a prázdných hesel?
Na bojišti amerického volebního systému proti sobě stojí dvě nejsilnější politické strany v zemi - demokraté a republikáni. Vítězství demokratů ve volbách roku 2020 bylo vnímáno jako vítězství poctivosti nad zločinem, rozumu nad populismem, všehoschopného a milosrdného liberalismu nad krajní pravicí. Velice brzy se však ukázalo, že rozpory zakořeněné hluboko v samotných základech kapitalistické ekonomiky jsou pouhými reformami nepřekonatelné a že nová vláda, která slibovala službu lidu, opět zastupovala jen hrstku těch nejbohatších.
Na začátku listopadu vyšel na instagramovém účtu prezidenta Bidena příspěvek, jenž v bodech sděluje, co vše se za jeho vlády „povedlo“. Píše se zde o: 1) vytvoření 16 milionů pracovních míst, 2) dosažení nejnižší nezaměstnanosti za posledních 50 let, 3) růstu příjmů oproti cenám a 4) růstu HDP o 12,6 %. Tato statistika do svých výpočtů zahrnuje veškeré ekonomické subjekty bez ohledu na třídní postavení.
To, že se zvyšují zisky 800 nejbohatších miliardářů a akciový trh zažívá boom, se děje na úkor pracující většiny obyvatel, jejichž práci si z velké části kapitalisté přivlastňují jako profit. Údaje skrývají nerovnost mezi třídami a krizi kapitalismu obecně a jsou šálivé. Nejeden pracující stěží dosáhne na zboží, které oproti roku 2020, kdy stálo 100 dolarů, dnes stojí 120,54 dolarů, nebo na nájmy dražší o 30 %. Jsou všichni na jedné lodi, jak se nás snaží liberálové a oportunisté včetně demokratů přesvědčit?
Krize kapitalismu se točí ve spirále spolu s demokraty již dlouhou dobu. Od roku 1977 vedli Ameriku deset let, což je dostatek času na zlepšení životní úrovně a vybudování „sociálního smíru“. Proč tedy nedošlo ke zrušení Thaft-Hartley zákonu omezujícího činnost a pravomoc odborů? Proč nedošlo k pokroku, co se legalizace potratů týká? Proč se většina obyvatel nedočkala dosažitelné zdravotní péče, bydlení a vzdělání? Současný hněv pracujících není novinkou stejně tak jako politika demokratů určená ku prospěchu miliardářů.
Jedním z dalších důkazů nesnesitelnosti kapitalistického systému je způsob, jakým vrcholné velmoci ovlivňují „život venku“. Čím silnější kapitalistická ekonomika, tím širší působiště v rámci celého světa. Americký kapitalismus vykořisťuje rozvojové země, což z něho dělá silnějšího konkurenta mezi imperialistickými velmocemi. Díky levnějšímu zboží a přesunu té nejnáročnější práce za hranice, může navíc tímto způsobem vládnoucí třída opíjet vlastní třídu pracujících doma. Její představitelé mají dostat pocit, že kapitalismus kope za jejich zájmy. Problém nastává tehdy, jsou-li podmínky v rozvojových zemích natolik nesnesitelné, že se přirozeně spustí vlna ekonomických migrantů.
Právě migranti jsou velkým tématem letošní volební kampaně. Liberálně smýšlející demokraté pod Harissovou slibovali, že zajistí hranice, stejnou rétorikou, jakou využívá Trump. Demokraté pod Bidenem taktéž nekompromisně podporovali izraelskou genocidu Palestiny a poslala miliardy dolarů Zelenského oligarchii na Ukrajině, zatímco se jejich vlastní občané propadají do bídy. Taktéž povolili Zelenskému používat rakety dalekého dostřelu, čím tam obrovsky eskalovali vojnu.
Migrační vlna by znásobila problémy amerického imperialismu, jako je mezi jiným krize trhu s bydlením, nebo by ohrozila stabilitu pracovního trhu. Žádná strana, jež neodmítá soukromé vlastnictví výrobních prostředků, se dobrovolně rentiérského postavení svého státu nevzdá. To se projevuje i v rusko-ukrajinském a izraelskou-palestinském/libanonském konfliktu, na jejichž další eskalaci stojí dominantní postavení amerického kapitálu.
Na druhé straně stál již známý vítěz současných voleb republikán Donald Trump. 55% občanů, co nevěřili ani v jednoho kandidáta se obrátila právě na něho oproti 22% - ti podpořili Harrisovou. Trump svou kampaň založil na hněvu, hněvu pracující třídy vůči politice demokratů, nikoliv vůči kapitalismu obecně. Právě oslovení pracující třídy Trumpa vyneslo doslova až na vrchol. Jeho rétorika, ačkoliv není antikapitalistická, dokázala zklamané pracující oslovit.
AP/Alex Brandon
Není překvapením, že se Trumpova politika zaměřuje na popírání závažnosti změny klimatu či diskriminaci uprchlíků. Zvláštní je Trumpův postoj k ekonomické konkurenci a celní politice. Hrozí jiným zemím novými tarifami, co by znovu rozdrobilo mezinárodní obchod. Stane se z Ameriky hospodářsky izolovaná země? Ať už se stane cokoliv, krize kapitalismu se bude nadále prohlubovat.
Rasistickým propagováním zastavení migrace si Trump hraje na ochránce pracovních míst Američanů, a tudíž i jejich jistot. Ovšem fakt, že USA těží z bídy venku, že za bídné jistoty a zranitelnost pracovních míst můžou samotní kapitalisté a že nedostatek práce a finančních prostředků na vyplácení mezd představuje pro americké pracující nejistotu v budoucnosti, zůstává nadále platným.
Existuje řešení?
Zatímco zástupci tzv. levice a oportunističtí odboráři pláčou nad vzestupem krajní pravice, důvěra v jejich politiku klesá. Současné problémy, s nimiž se americký občan potýká, jsou v rámci systému soukromého vlastnictví výrobních prostředků neřešitelné. Jak tedy mohou pracující věřit někomu, kdo na tento systém stále spoléhá, či dokonce podporuje demokraty jakožto zástupce pracující třídy? 58 % dotázaných Američanů projevilo zájem o úplně novou „třetí stranu“. Bez revoluční strany proletariátu to tak zůstane, ne-li se zhorší. A jak takovou stranu poznat?
Úkolem revoluční strany je vést proletariát k organizaci a vychovávat jej jakožto budoucího strůjce vlastního osudu v rámci demokratického centralismu rad spravujících věci veřejné včetně hospodářství. Pracující musí v takové straně nalézat politickou oporu v době, kdy ji nenalézají ve stranách ostatních. Její nejmocnější zbraní je v tomto ucelená a praxí nezničitelná revoluční teorie. Ve chvíli, kdy jsou masy demoralizovány, je nepřípustné, aby se revoluční strana přizpůsobovala pokleslé náladě pracujících. Takovou taktiku mají strany oportunistické, spoléhající na příliv jednorázových volebních hlasů vlivem aktuálně populární rétoriky.
Revoluční strana musí být budována desítky let, než bude schopna širší masy oslovit svým programem. Americká sekce RCI přesně takovou stranu buduje. Nezapomíná připomínat omezenost reforem ani neschopnost kapitalismu překonat své rozpory a aktivně působí v ulicích pod heslem:
Are You A Communist?
Then Get Organized!