Začátek roku 2023 zaznamenal zárodky dlouho potlačované militantnosti českých pracujících. V časech nejhlubší kapitalistické krize, která loni naháněla až stovky tisíc lidí do ulic českých měst, se tato bojovnost začíná přelévat i na samotná pracoviště. Po dlouhotrvajícím napětí se na konci ledna odhodlali pracující severočeského Nexenu vstoupit do časově neomezené stávky, ve které dosáhli alespoň částečného vítězství. Ve stejnou dobu se prý „neorganizovatelní“ kurýři Woltu zorganizovali, a vyvíjejí tlak proti svým šéfům za zlepšení jejich podmínek. Tato bojovnost je zatím zárodečná. Pracující se v rámci těchto konfliktů teprve učí rozpoznávat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Nicméně poskytuje více než cenné zkušenosti do dalších bojů, tříbí třídní uvědomění a motivuje další, aby bojovali za svá práva. Tento pohyb nutí pracující uvědomit si své okovy, po jejichž rozbití se objevuje čím dále tím větší chuť.
ČTK/Kamaryt Michal
Podmínky pro neklid
Není potřeba žádných marxistů k tvorbě propasti mezi institucemi kapitalistického systému a samotnými masami. Kapitalismus je systém, který je ve svých samotných ekonomických základech odsouzen k nekonečným cyklům ekonomického rozvoje a ekonomických krizí, které nabírají s rozvojem výrobních sil na stále větší intenzitě. Kapitalismus je po každé krizi schopen najít opět svou ztracenou ekonomickou rovnováhu, kdy ani neexistuje žádný strop pro možnosti rozvoje výrobních sil uvnitř kapitalismu.
S rozvojem výrobních sil jsou však vždy krize čím dále tím silnější, ekonomické obnovy slabší, a ekonomické rovnováhy je dosahováno na bázi o to větší likvidace rovnováhy společenské a taky politické. Na vině je kapitalistická nadprodukce, která devastuje kapitalistický profit na kterém je tento systém postaven, následkem čehož musí docházet k destrukci výrobních sil krachem či válkou, případně ke škrtům vůči pracující třídě. Všechny tyto praktiky rozvíjejí mezi utlačovanými společenskou diskuzi ohledně povahy systému ve kterém žijeme, neklid na industriální frontě, a otevírají cestu revolučním alternativám, včetně té správné – marxistické.
Obrat v bojovnosti mas versus odborářská byrokracie
Na této bázi nyní dochází k prudkému obratu mezi českými pracujícími. Ta stejná masa, která po léta nejevila o větší organizovanost v boji za svá práva většího zájmu nyní ožívá, a nahání hrůzu jak kormidelníkům velkého kapitálu, tak i jejich vládě, ale i parazitům ve vedení odborů, kteří si po léta pokojně žili se svými statisícovými platy, aniž by se o to co skutečně dělají někdo více zajímal. Lev Trockij v roce 1938 ukázal velikou prozíravost marxisty, když v Přechodném programu IV. Internacionály napsal:
„Odbory, jakožto organizace reprezentující horní vrstvy proletariátu, podléhají silným tendencím ke kompromisu s buržoazně demokratickým režimem, o čemž svědčí minulé historické zkušenosti, včetně nedávných zkušeností s anarchosyndikalistickými odbory ve Španělsku. V obdobích ostrého třídního boje usilují vedoucí orgány odborů o to stát se pány masového hnutí, aby ho učinily neškodným. To se již stává během období obyčejných stávek, zejména v případě masových okupačních stávek, které otřásají principem buržoazního vlastnictví. V období války nebo revoluce, kdy se buržoazie topí ve výjimečně velkých potížích, se odboroví lídři obvykle stanou buržoazními ministry.“
Celé minulé i současné období byla praxe vedení českých odborů založena právě na této věci – na snaze dohadovat špinavé kompromisy se zástupci kapitalistů a držet pracující masy na uzdě. Ať už se podíváme na konflikt v Liberty Ostrava, Hyundai Nošovice, stávkové akce učitelů, pošťáků, či loňskou blamáž ohledně mezd státních zaměstnanců. O většině těchto věcí jsme již psali, o reakčním působení odborů v Hyundayi Nošovice hovoří brožura „Miluju žlutý obrazovky“ od spolku Kolektivně proti kapitálu, a ve všech těchto případech vedení odborů spolu i s představiteli „dělnických stran“ aktivně mařilo aktivitu pracujících, činilo jí neškodnou, stávku považovalo za ryze špatnou věc, které je třeba se vyhnout, a celou věc bylo ochotno bagatelizovat na pouhé „nedorozumění“. Po celé toto období se lidé jako Středula honosili svými luxusními hodinkami, a platy, dosahující až čtyřnásobné výše oproti průměrným mzdám, na které dvě třetiny pracujících nedosáhne. A ano, Středula se sice nestal buržoazním ministrem, jenom kandidoval na prezidenta, ale ještě není všem dnům konec, a uvidíme, kam jej jeho další kroky zavedou, pokud se pracujícím podaří ho z vedení odborů vystrnadit.
Jenže v roce 2023 se karta obrací. Slovy herce Lubomíra Lipského v roli Hlustvisiháka „Já jsem lid. A lid už není takovej vůl jako byl za císaře pána. Nebo ještě vloni…“. Po asi třech letech potupného konfliktu o mzdy vstoupili pracující Bítozevesského Nexenu do časově neomezené stávky, ve které vydobyli částečné vítězství, do velmi nečekané stávky vstoupili i kurýři Woltu, fungující v rámci švarcsystému, a další stávky hrozí minimálně na půdě českých vysokých škol, ale i kdekoliv jinde. Vládnoucí třídě reálně hrozí česká stávková lavina, pokud se pracující naučí, že v kolektivním boji mohou dosáhnout vítězství.
Boj v Nexenu
V Nexenu existoval konflikt o mzdy takřka už od otevření fabriky v roce 2019. Její vedoucí pod velením korejského CEO Kang Byung-joonga podnik strategicky umístili v okolí severočeského Žatce, kde je slušně placených zaměstnání pomálu, s cílem ždímat zdejší pracující jak jen to bude možné, a to i poté, co od státu pro svůj byznys získali investiční pobídku ve výši 3,8 miliardy korun, kdy včetně dalších daňových slev a benefitů získali celkem přes 6 miliard. Nerelativizujme však tento konflikt na konflikt mezi Jižní Koreou a Českem, jak se někteří komentátoři reakčně snaží dělat.
Až do vyhlášení stávky 31.1.2023 mělo jednání mezi pracujícími Nexenu a jejich šéfy ryze ponižující charakter. V lednu 2022 byla vyhlášena stávková pohotovost, za růst mezd o 8,3%, 20% nárůst za práce o víkendech a v noci, a dvě koruny k hodinové sazbě směnařů. I to však byly bídné požadavky vzhledem k tomu, že jen meziroční inflace byla již tehdy na úrovni přesahující 10%, vrcholící zatím v září na 18%. Od té doby odbory limitovaly svou aktivitu pouze na klasické škemrání a maximálně demonstrování. Za celý rok však nedošlo ke stávce, a majitelé Nexenu mezitím zcela ztratili z pracujících strach. V prosinci 2022 byl předseda ZO KOVO v Nexenu Pavel Rohel dokonce ochoten přijmout žebrácké zvýšení mezd o směšných 2,3%, což byl tehdejší návrh zprostředkovatele, který ani tehdy nechtělo vedení Nexenu přijmout navzdory tomu, že již dříve slibovalo zvýšení mezd o 3%!
ČTK/Hájek Ondřej
Nechme chvíli opět mluvit Trockého a jeho Přechodný program k této věci:
„Ani inflace měny, ani její stabilizace nemohou sloužit jako hesla proletariátu, neboť to jsou jen dva konce stejné hole. Proti zvyšujícímu se růstu cen, který s příchodem války nabude ještě více nekontrolovatelný charakter, lze bojovat pouze s heslem pohyblivé stupnice mezd. To znamená, že kolektivní smlouvy musí zajišťovat automatický růst mezd ve vztahu k růstu cen spotřebního zboží. Pod hrozbou vlastního rozpadu si proletariát nemůže dovolit přeměnu rostoucího počtu dělníků na chronicky nezaměstnané chudáky, žijící ze splašek rozpadající se společnosti.“
Když byla pod tlakem pracujících v lednu 2023 konečně neomezená stávka v Nexenu vyhlášena, tak se do ní z počátku příliš lidí nezapojilo. Asi šestina z celkového počtu asi 1100 zaměstnanců. I našimi vlastními rozhovory se stávkujícími jsme se dozvěděli, jak se šéfové snažili pracující zastrašit, vyhrožovali jim vyhazovy, během samotné stávky nepouštěli stávkující do fabriky, aby svou revoltou nenakazili ostatní, a to včetně stávkových hlídek, snažili se vylíčit stávku jako ilegální a nutili pracující podepisovat dokumenty zjišťující, kdo stávku podporuje. Toto zastrašování skutečně částečně v kombinaci s neobvyklostí stávek u nás zapůsobilo. Člověk nemá přeci jen dobrý pocit z toho, aby šel demonstrovat před svou vlastní fabriku, kde ho může vidět jeho šéf a následně ho perzekuovat. Přesto však počet stávkujících pozvolna narůstal, až se dařilo téměř úplně zastavovat provozy hal.
Stávka následně vrcholila krátkou demonstrací necelých dvou stovek lidí před halou v pondělí 6.2., za hojné účasti zejména pražské levice, a následným vyjednáváním s ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou a jihokorejským velvyslancem. Zde opět došlo k ústupku odborů, kdy je nyní dohodnut růst mezd jen o 8%, a proplacení bonusu za minulý rok. Definitivně by však nyní měla být kolektivní smlouva podepsána až 31. března. Tedy vyhráno ještě není, a budeme si muset počkat, jak ve skutečnosti bude tato kolektivní smlouva vypadat.
Vítězství bude dosaženo teprve tehdy, až pracující dostanou co si vybojovali. Každopádně se zatím toto vítězství jeví jako pouze částečné, kdy se sice ukázalo to, že když se pracující organizují, mohou si vydobýt takřka co chtějí, což je důležitý signál pro celou českou ale i světovou pracující třídu, ale samotný zisk ze stávky je pořád pod úrovní inflace, a reálné postavení pracujících Nexenu se tak nadále meziročně zhoršuje. Zcela mimo mísu jsou pak poděkování Jurečkovi a korejskému velvyslanci ze strany odborářských funkcionářů, jako by to byli oni, kdo vyšší mzdy zařídili. Byli to především sami organizovaní pracující, bez jejichž stávkové iniciativy by vůbec o navýšení mezd nebyla řeč, kdy cílem Jurečky je především co nejdříve uklidnit pro vládu situaci nějakým špinavým kompromisem, než stávka v Nexenu inspiruje další.
Po samotné stávce dokonce vedení odborů podepsalo pamflet, jehož nechutnost je srovnatelná snad jen s Antichartou, kde celou stávku bagatelizují jako pouhé politováníhodné nedorozumění, a popírají rozdílnost zájmů mezi akcionáři Nexenu a jeho zaměstnanci! Pěkné nedorozumění, o kterém se na Žatecku debatuje už několik let, a ve kterém šéfové Nexenu systematicky a promyšleně postupují proti zájmům pracujících!
Roznětka a nálož
Jak již bylo uvedeno, překvapivou organizační iniciativu vytvořili i kurýři společnosti Wolt, kteří od 1.února pořádají v Praze protesty proti zhoršování v oblasti systému jejich odměn. Těchto protestů se sice účastní i s příspěvkem pražské levice okolo pouhé stovky lidí a vážněji se jim zatím ohrozit zisky společnosti nepodařilo, nicméně již tak přinutili společnost ke vzájemnému jednání, kdy má momentálně stoupnout minimální odměna za objednávku. Kurýři se však podle všeho nehodlají spokojit s almužnou a drobné ústupky svých šéfů zatím smetli ze stolu. Internetem se šíří mezitím petice na jejich podporu, kdy jim podporu vyjadřují i kurýři jiných společností, a dokonce i pracující ve Starbucksu!
Opět se tak ukazuje celospolečenský potenciál, těchto zatím zdánlivě malých iniciativ. Jak na protestu u Nexenu tak i na pražských demonstracích Woltu jsme byli jako marxisté přítomni. O stávkové pohotovosti se navíc momentálně hovoří i mezi vysokoškolským personálem, což vytváří další nebezpečnou situaci pro současnou vládu. Případná stávková aktivita vysokoškolského personálu totiž již nyní víří diskuzi i mezi samotnými studenty, kterých je v ČR přes 300 000, a kterým je nyní ze strany té stejné vlády vyhrožováno zavedením školného. Případná stávka vysokoškolského personálu by tak nevyhnutelně polarizovala studentstvo, a mobilizovala jeho část proti zájmům vládnoucí třídy.
Radikální masa a kompromisy vedení
V rámci těchto bojů však nevyhnutelně a velmi rychle dochází a bude docházet k dělení na masu a vedení. Charakter vedení, zejména v rámci takto primitivních zárodků třídních bojů bývá ten, že v otázce uvědomění nevyhnutelně zaostává za uvědoměním mas, a dostává se pod jejich tlak. A zatímco u masy marxisté mohou získat potenciální slyšení, podporu a kontakty, vedení bude zejména z počátku velmi často hledat cestu dohod a kompromisů s vládnoucí třídou, považujíce marxisty za čistě nepřátelské entity.
Již jsme toho byli svědky třeba v otázce univerzitních stávek za klima. Zatímco zejména při univerzitní stávce FF UK v roce 2019 jsme jako marxisté sklízeli u přítomných studentů úspěchy, a naše nabídka marxistických magazínů nestačila pro vykrytí poptávky, vedení této stávky si dalo velmi záležet na tom, aby se od nás pokud možno co nejvíce distancovalo, a na příště se nás snažilo pokud možno co nejvíce a všemi možnými prostředky perzekuovat a ostrakizovat z celého klimatického hnutí, a to navzdory tomu, že naši lidé jsou sami studenty stávkujících fakult. Naše bojovnost jim zkrátka překážela v tom, aby si potom sedli ke kulatému stolu s Babišem nebo Fialovými lidmi, dělali na ně ty ty ty, a škemrali před nimi o to, aby udělali něco s devastací planety.
Incident podobného charakteru se odehrál na stávce Woltu, kdy zde došlo ze strany vedení protestů k ostrakizaci přítomných členů KSČM a jejich vylučování z hnutí, pod záminkou údajné podpory Ruska ve válce na Ukrajině. Ačkoliv si skutečně KSČM do značné míry může za tuto situaci do které se na této stávce dostala sama svou totální deformací, a neschopností jasně formulovat své postoje, a tím i získat širší zastání mas, tak žádný skutečný marxista nemůže takovouto perzekuci KSČM schvalovat. Navíc tvrzení, že KSČM podporuje Rusko ve válce na Ukrajině je daleko více narativem buržoazních médií, než skutečností. Podobně při protestech za stávkující Nexenu došlo k incidentu, kdy byli lidé z KSČM a jejich vlajky retušováni z fotografií.
nasepravda.cz
Jak mají marxisté působit v rámci stávkového hnutí?
Marxisté nechtějí špinavé kompromisy, ale tlačí vedení hnutí skrze masy k aktivitám směřujícím k rozvoji uvědomění mas, budování jejich bojovnosti a organizovanosti a k jejich kontrole nad výrobními silami. Nestačí nám levnější pečivo, ale chceme kontrolu pekařů nad pekárnou. Chceme zkrátka vždy více, než nám vládnoucí třída může nabídnout, a žádný kompromis s ní nepovažujeme za dlouhodobě udržitelný a definitivní. I když zvedneme ruku pro navýšení mezd v Nexenu o 8%, tak vždy dále vyvíjíme tlak na vedení odborů s palčivou otázkou proč nebojují dále za navýšení mezd vyrovnávající růst cen, a je naším cílem mobilizovat masy k tomu, aby tento tlak na vedení svých odborů vyvíjeli s námi. Sami jsme na demonstraci před Nexenem od místních pracujících při našich rozhovorech s nimi slyšeli, že 8,3% růst mezd považují za malý nárůst. Právě tím se s vedeními hnutí a odborů často dostáváme do konfliktů.
Taktika KSČM limitovat svou činnost směrem k těmto stávkám na pouhé mávání vlaječkami a podporu pikety je tak sice sympatická, ale málo efektivní. Cílem komunisty v této situaci musí být snaha oslovit masu, či alespoň jednotlivce v rámci ní svým programem a radikálním postojem. Proto je naše distribuce magazínů na akcích masám, více či méně skrytá před vedením hnutí efektivnější, než upozorňování na sebe, a to zejména v situaci, když nemáme mezi masami vybudovanou dostatečnou podporu. Při upozorňování na sebe v rámci malého hnutí před jeho vedením v situaci, kdy naše podpora zatím není vybudována riskujeme zbytečné dohady s tímto vedením a maření našeho času, který můžeme efektivněji využívat jinak.
Proti agentům buržoazie!
Nedílnou součástí práce komunisty v rámci těchto hnutí také musí být odhalování agentů buržoazie, jejich špinavých triků a taktik, kdy je musíme ukazovat v pravém světle před pracujícími, před kterými se snaží tvářit jako jejich přátelé.
Středula je pravým příkladem takovéhoto člověka. Na miliónu a jednom příkladu již dokázal, že daleko více než bojovníkem za práva pracujících, je ve skutečnosti nástrojem vládnoucí třídy k uchování mas v jejich pokorné podobě. Se svým čtyřnásobným platem vůči dělnickým mzdám, který je hrazen z příspěvků řadových odborářů, je zcela odcizen realitě pracující třídy. Stávka je pro Středulu hotovou katastrofou. Jeho cílem je „sociální smír“. Sociální smír v situaci, kdy jsou práva pracujících ze strany vládnoucí třídy zadupávána do země. Jediný způsob jak může v této situaci dojít k sociálnímu smíru, je když utlačovaní odloží své zbraně v boji proti svým utlačitelům. Když se stanou „mírumilovní“ „nenásilní“ a odmítající boj ve všech jeho podobách. Když přijmou svou porobu.
Rozpor mezi hnutím a vedením u odborů za poslední rok silně vyzrál. Reálná důvěra ve Středulu, i po jeho volebních skandálech, kdy za zmínku stojí zejména přijetí pěti miliónů korun od miliardáře a dřívějšího člena ODS Benýška a následná Středulova rezignace na prezidentskou kandidaturu ve prospěch vládní kandidátky Nerudové, klesla mezi pracujícími na minimum. Středula a celé vedení odborů se dostává pod stále sílící tlak mas, které volají po rozhodných akcích, včetně generální stávky proti vládě. To je to poslední co Středula chce. Na druhou stranu by si však rád pojistil svou funkci ve vedení odborů. Sice se může opřít o odborářskou byrokracii, připravenou jeho funkci hájit, ale životně důležitá je pro Středulu podpora mas. Pokud Středula nebude mít podporu mas, nebude mít ani podporu vládnoucí třídy, protože nebude moci s masami manipulovat v rámci zájmů velkého kapitálu.
Pokud si chce tedy Středula zachránit dobře placenou funkci a neodejít do starého železa, tak se musí tvářit, a to zejména nyní, jako největší bojovník za zájmy pracujících. Získat na svou stranu nějakou skutečnou sílu, kromě pár parazitů ve vedení odborů, profitujících ze statutu quo. Využívá toho, že pracující často vůči Středulovi nevidí alternativu, a tak nemají ani moc komu jinému věřit, a bude se snažit využít každého shromáždění pracujících k tomu, aby tam byl viděn jako jeho podporovatel. Vzájemné mediální přestřelky mezi Středulou a zástupci Fialovy vlády tak vedou k benefitu obou stran. Fialově vládě zcela vyhovuje, když bude Středula viděn jako protivládní bojovník, který zároveň bude pro tuto vládu držet pracující na uzdě.
Posilující lekce
Současné stávkové aktivity pracujících tedy navzdory jejich malosti a zárodečnosti znamenají mnohé. Jednak slouží jako potenciální roznětka k třaskavé náloži pod povrchem naší společnosti. Taktéž slouží jako lekce jak pro samotné pracující, tak i pro nás marxisty. A rovněž nám marxistům při vhodně zvolené taktice poskytují příležitosti našeho rozvoje, tím i hnutí pracujících a šíření naší agendy mezi pracujícími. Zatím pozorujeme radikální přeměny kvantity v kvalitu v otázce bojovnosti mas na lokální úrovni. Mezitím co u nás 1.února bylo ve stávce pár stovek lidí, v Británii to bylo půl milionu. Nicméně právě tyto lokální boje připravují půdu pro radikální přeměnu na boje obecné – tedy na třídní úrovni, což je další kvalitativní skok uvědomění mas. Tedy uvědomění si sebe samotných nikoliv jako zaměstnanců Nexenu, ale jako členů celosvětové pracující třídy. V tomto procesu musí pracujícím marxisté svítit na cestu, být v čele bojů za naše třídní zájmy, získávat masy na naší stranu, odhalovat zrádce a nenechat se nikdy ostrakizovat vedením hnutí.