Vyhlídky světové ekonomiky vypadají chmurněji každým dnem. Vlády se snaží využívat všech svých prostředků k vyřešení situace. Problémem však je, že během minulé krize vystřílely všechny své náboje. To nás přivádí až do situace, kdy v rámci kapitalismu neexistuje cesta ven z této krize.
Pandemie koronaviru způsobuje zmatek napříč světem, likviduje společenský život a paralyzuje produkci. Výsledkem toho je, že světový kapitalistický systém čelí své existenční krizi, kdy jsou všechny země světa zasaženy ve stejný čas ekonomickým propadem.
Krize, která přichází, bude větší, než jakou jsme kdy mohli pozorovat. Větší než v roce 2008, a než mezi lety 1929-1933. Masová nezaměstnanost se vrací na scénu, utržena z řetězu, kdy miliony lidí přicházejí o svá zaměstnání. Steve Mnuchin, ministr financí USA, varuje, že se americká nezaměstnanost může velmi brzy vyšplhat až na 20%, s desítkami miliony lidí postižených tímto problémem. V době vrcholu krize 2008 byla nezaměstnanost v USA na úrovni 10%.
Již nyní, Americká národní asociace restauratérů (NRA) předpovídá, že v odvětví pohostinství přijde o práci 5-7 milionů lidí v průběhu následujících tří měsíců. Americká asociace cestovních kanceláří (USTA) tvrdí, že do konce dubna může přijít o práci zhruba 4.6 milionu Američanů, pracujících v tomto sektoru.
Světová krize
Světová krize s úderem dopadla na vládnoucí třídu. V roce 1938, ruský revolucionář Lev Trocký, hovořil o tom, jak se tehdejší vládnoucí třída řítila jako po tobogánu směrem ke katastrofě se zavřenýma očima. Dnes můžeme pozorovat stejný obraz. Všude okolo nás se nachází panika.
Čína – která byla motorem světového kapitalismu v předcházejícím období - se nachází ve stavu ekonomického volného pádu. Německý bankovní holding Deutsche Bank vydal předpověď, že se HDP Číny v prvním čtvrtletí propadne o 31,7%, což je propad dosud nepředstavitelný. Export a import zkolaboval, a velká část ekonomiky je vyřazena z provozu. Čína již nebude schopna vytáhnout svět z krize, jak tomu učinila dekádu nazpět. Místo toho bude velkým břemenem této krize. Po krachu v roce 2008 nasypala pekingská vláda do systému miliardy, aby udržela vlastní ekonomiku v chodu. A na rozdíl od zbytku světa, čínská ekonomika nezažívala recesi, ale zaznamenávala roční ekonomický nárůst čítající okolo 10%. Toto však již dnes, při jejím současném masovém zadlužení a nedostatku místa na trhu není ekonomicky možné. Největší ekonomika světa, ekonomika Spojených států Amerických, směřuje ke svému rozkladu. A opět, Deutsche Bank předpokládá, že ve druhém čtvrtletí roku 2020 se americká ekonomika propadne o 12,9%. Toto by byl její největší propad za posledních 80 let – přičemž se zároveň může jednat o propad daleko vyšší, kdy jsou tyto předpovědi z různých důvodů podceňovány.
Ve svém propadu je rovněž i Japonsko, stejně jako Evropská Unie a Velká Británie. Asie, Latinská Amerika a Afrika jsou taktéž zasaženy velmi tvrdě. Žádná země této krizi neunikne. Jedná se o světovou krizi kapitalismu.
Jak už jsme vysvětlili dříve v jiném textu (http://www.socialist.net/the-capitalist-system-in-meltdown.htm), světová ekonomika se zpomalovala dlouho před příchodem pandemie koronaviru. Svět se již dlouho připravoval na zásadní ekonomický propad. Virus se stal pouhým spouštěčem této krize – náhodou, která je základem hlubší nutnosti. Světovou krizi mohlo spustit i cokoliv jiného.
Nyní se vládnoucí třída nachází ve stavu paniky, ve strachu z kompletního pádu kapitalistického systému. Světová poptávka se dramaticky propadá, stejně jako nabídka. Pandemie koronaviru je v tomto ohledu bouří, která nemohla přijít pro kapitalismus v horší čas.
Armageddon
Světová ekonomika se z minulé krize roku 2008 nedokázala zotavit. Světové vlády tehdy v boji s ní vystřílely všechny náboje. Již jim nezbývají prakticky žádné možnosti pro boj s touto novou vlnou ekonomického kolapsu. Několik měsíců nazpět, bývalý ředitel Bank of England, Mervyn King, mluvil o možnosti příchodu „finančního armageddonu“. Dnes je však situace tisíckrát horší, než si tehdy
vůbec mohl představit.
Po určité době váhání srazil americký FED úrokové sazby na 0,1%, a zaplavil trh s dluhopisy částkou 200 miliard dolarů, užívajíce jich jako šokového impulzu k navrácení ekonomiky zpět k životu. Nyní plánuje do ekonomiky nacpat bezprecedentní částku 1,2 trilionu dolarů, včetně nákupu aktiv v hodnotě 700 miliard dolarů. A to i přes nesouhlas kongresu.
Evropská centrální banka (ECB) oznámila své plány na odkup dluhopisů v hodnotě 750 miliard Euro, kromě těch v hodnotě 120 miliard, které již slíbila odkoupit dříve – a to zejména státních dluhů. Kromě toho má v plánu měsíčně odkupovat dluhy v hodnotě 20 miliard Euro, aby podpořila evropské vlády.
Itálie – která je již delší čas pro svou zadluženost v ekonomicky velmi neutěšeném stavu – požaduje přijetí nových opatření, a požaduje po Bruselu, aby uvolnil záchranný balíček v hodnotě 500 miliard Euro. Nicméně ECB již dnes vlastní 364 miliard Euro italského dluhu, a předpokládá, že odkoupí dalších 150 miliard. Ovšem ECB je svázána nařízeními, které zabraňují této bance ve vlastnictví většího množství, než třetiny státních dluhů. Tohoto limitu bude v případě Itálie velmi brzy dosaženo. Objevují se diskuze ohledně pozvednutí tohoto limitu, ale tyto diskuze o „bezlimitní politice“ provokují nespokojenost u Německa a Bundesbanky, kteří jsou v této situaci těmi, kteří platí.
ECB nyní nazývá svoje aktivity „Pandemickým nouzovým programem“. Jsou vyděšení z vyhlídky na další plnohodnotnou dluhovou krizi eurozóny, která je v této situaci logickým důsledkem.
Banka Anglie rovněž srazila své úrokové sazby na 0,1%, po svém krizovém mítinku. Toto jen tak mimochodem znamená, že míra základní úrokové sazby je v této bance nejnižší za 325 let její existence. Guvernér této banky Andrew Bailey popsal tuto situaci jako „absolutně bezprecedentní“, s finančními trhy „hraničícími se stádiem nepokojů“. Za těchto výjimečných okolností dokonce hrozil s možností trhy uzavřít.
Británie je výjimečně náchylná ke krizi, se svým deficitem v rozpočtech. Doteď byla závislá na financování ze zámoří. Investoři s tak vysokými finančními požadavky mohou zvýšit poplatky, což by mohlo ochromit schopnost vlády Spojeného království půjčovat si a utrácet.
Konzervativní vláda se nachází mezi mlýnskými kameny. I přes veškerá rizika se rozhodla slíbit uvolnění 330 miliard liber pro boj s krizí.
Japonsko nyní oznámilo vypuštění balíčku v hodnotě 275 miliard dolarů, který se započítá k jeho masivním dluhům z minulé ekonomické recese.
Praskající bublina
Kapitalistické vlády se snaží použít všech prostředků k odvrácení krize. Vědí ale, že tento samotný cíl je nemožný. Situace se podobá té v rozjetém vlaku, který nemá brzdy. Vše co mohou dělat je zmírňovat situaci a doufat v co nejméně špatné výsledky. „Systém skutečně není navržen tak, aby se dokázal potýkat s takovýmto náporem“, zmínil jeden komentátor.
Vlády nemají prostředky, kterými by mohly nahradit kolaps poptávky, kdy jsou mzdy lidí seškrtávány a další přicházejí o práci. Jejich snahy se podobají snahám roztavit ledovec sirkami. Peníze které pumpují do ekonomik by mohly stejně tak naházet do kanálu, a v obou případech by nezachránily systém samotný.
Celé minulé desetiletí vlády zkoušely zavádět programy tzv. „kvantitativního uvolňování“. Tyto byly nadále rozšiřovány tak, aby se pokoušely bojovat s klesajícími výnosy. Ale čím více levných peněz do systému napumpovaly, tím větší problémy to způsobilo někde jinde. Tyto peníze se vždy transformovaly do bublin na akciových trzích, což znamenalo nejdelší existenci býčího trhu v historii. Dnes se však věci obrací ve svůj protiklad.
Světové akciové trhy kolabují. Samozřejmě se v jejich vývoji objevují i krátká období „obnovy“, jako je tomu ostatně vždy. Ale celková trajektorie směřuje směrem dolů. Jak psal The Indenpendent 20.3.2020, akciový trh USA padá rychleji, než během krize roku 1929. Tehdejší krize přitom opět byla kulminací dlouho existujícího býčího trhu. Všechny výdobytky „řvoucích dvacítek“ byly rázem pryč. V dnešních dnech Dow Jonesův index zaznamenal propad o téměř 32%.
„Nemůžeme zkrátka odhadnout, kde se propad akcií zastaví“, píše The Indenpendent, „ale tempo jejich současného rozprodeje je zajisté z historického pohledu alarmující.“
Marx měl pravdu
Na rozdíl od krize z let 2008-2009, je krize, která přichází, krizí celosvětovou. Nevyjímá nikoho. Situace se každým dnem zhoršuje, kdy je zasaženo čím dále tím více sektorů produkce. Ovšem toto je jen začátek. Vládnoucí třída je vesměs v tomto ohledu bezmocná. Snaží se proti problému házet balíky peněz. Ale to co přichází není pouhou postupně se zhoršující finanční krizí , ale systémová krize kapitalismu jako formy výroby.
Tento systém se vyčerpal. Výrobní síly – průmysl, technologie a věda – přerostly omezující limity národních států a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Trh samotný je svou kapacitou nedostačující pro výrobní kapacitu, kterou kapitalismus vytvořil.
Kapitalisté se snaží krizi obejít umělým nafukováním trhu. Ale čím déle se snaží krizi z nadprodukce oddalovat, tím větší do budoucna přijde. Marx toto vysvětloval již před dlouhými časy. A události, které právě probíhají, jsou přesným potvrzením jeho tehdejších tvrzení.
Kapitalistická noční můra
Největší nebezpečí pro současné kapitalisty tkví v tom, že se tento propad promění v něco mnohem horšího – v ekonomickou depresi. O tomto nebezpečí se ve finančnickém tisku hovoří velmi vážně.
To, co způsobilo depresi na přelomu 30. let nebyl ekonomický propad sám, ale geopolitické snahy exportovat ekonomické problémy svých zemí do zahraničí, které byly jmenovitě zaváděny ze strany Spojených států v roce 1930. Tehdy se jednalo o počátek tržní války, který vyústil v celkový kolaps světového trhu. Kapitalismus se z nastalých problémů dostal až na základě světové války. Ta je však dnes mimo diskuzi, díky existenci nukleárních zbraní.
S Trumpem v Bílém domě, který prosazuje svou protekcionistickou politiku, je nebezpečí tržní války v této situaci samozřejmostí. Jeho tržní konflikt s Čínou a Evropskou Unií již fakticky započal.
Reakce amerického prezidenta byla jasně zřetelná během této koronavirové krize, kdy pozastavil možnost cestování mezi Amerikou a Evropou, k veliké zlosti Evropských vůdců.
Nová světová tržní válka, spolu s konkurenční devalvací ekonomik jednotlivých zemí ve snaze exportovat krizi jinam, bude znamenat novou ekonomickou depresi.
Tato se však bude v dnešních dobách odehrávat na daleko vyšší úrovni, než ta z meziválečného období. Důsledky rozhodnutí, které jsou přijímány v Pekingu, Washingtonu a Bruselu způsobí velké pohyby revolučních mas na celém světě. To je perspektiva, na kterou se musíme připravit.
Současná krize nastavuje zrcadlo naprosto zbankrotovaného kapitalismu jakožto systému, který ohrožuje celou světovou společnost návratem do doby temna.
Pouze plánovaná socialistická ekonomika – kde budou zdroje naší planety užívány pro profit všech, a nikoliv pro profit hrstky parazitických miliardářů – nás může vyvést ze slepé uličky.
Pouze odvržení kapitalistické anarchie nás může zachránit před touto noční
můrou!
Text britského marxisty Roba Sewella, člena IMT, z 22.3.2020
Za československou sekci IMT přeložil Mirko Honcović