Jakožto marxisté nejsme anarchisté. Na rozdíl od anarchistů jsme přesvědčeni o tom, že pro překonání kapitalismu je třeba revoluční organizace se železnou disciplínou, schopnou představovat v revolučním momentu generalitu třídního boje. Rovněž nemáme nic společného s těmi formami anarchismu, které vidí cestu k dosažení revoluční změny v individuálním terorismu. Ovšem uvědomujeme si, že v době vyčerpaného kapitalismu, jehož narůstající vulgarita ročně aktivizuje nové a nové vrstvy společnosti proti němu samotnému, je mnoho, zejména mladých lidí, osloveno anarchismem pro jeho jednoduchost. Tito mladí lidé vnímají svět, kde 26 nejbohatších vlastní tolik, jako celá polovina obyvatel planety. V případě ČR nevidí své životní perspektivy v rozkradené, privatizované zemi, s narůstajícím bezdomovectvím, zadlužeností, a mírou exekucí, s mizernými platy, a rovněž třeba i s narůstající diskriminací žen, co se týče rozdílnosti v příjmech mužů a žen, a jejich postavení v rámci archaické formy rodiny. A tito mladí lidé, kteří velice zdravě požadují rychlá a radikální řešení, jsou nedílnou součástí revolučního hnutí. Pro nás marxisty tedy není přehlédnutelné, pokud se je prohnilá státní byrokracie snaží poškodit.
Spravedlnost v současném Česku, tak jak jí vnímá stát, reprezentuje vše prohnilé v rámci naší společnosti. Samotná ministryně spravedlnosti, Marie Benešová, byla dosazena do své funkce jakožto loutka druhého nejbohatšího oligarchy ČR, kontrolujícího státní moc ve svůj prospěch, k ochránění a legalizaci jeho mocenských ambicí. Sama Benešová poté tvrdí, že soudní proces je v naší společnosti něčím, co se dá koupit. Soudci jsou v rámci systému „spravedlnosti“ jmenováni prezidentem, který rovněž v současnosti ochraňuje zájmy oligarchy Babiše, zatímco je od něj soustavně korumpován již od konce 90. Let, kdy spolu například privatizovali Unipetrol.
Oproti tomu radikalismus mladé slečny, odmítající tyto společenské poměry, které jsou postavené na bázi systému, který již dávno vyčerpal svůj přínos pro světovou společnost, reprezentuje velice zdravou a odvážnou reakci na danou situaci, kdy tato odvaha je ztělesněna i třeba v zájmu o ochranu a podporu těch, který tento systém odsouvá na okraj jako nepotřebné, a nemá zájem se o ně starat. A to i policejní represi navzdory.
A tato prohnilá struktura Českého státu, ztělesněná i třeba ve speciálních útvarech ministerstva vnitra, nasazených na „boj s extrémismem“, má nyní zájem poslat až na dva roky za mříže dnes 18cti letou anarchistku ze Slezska, jejíž těžký zločin tkví v tom, že na demonstraci za práva sexuálních menšin pokojně držela transparent vyzývající k tomu, aby byla policejní instituce státu spálena na popel.
Stát a jeho instituce, mající za cíl uchovávat společenský status quo pro vládnoucí třídu, v dnešní době vzbuzují důvěru stále menšího počtu obyvatel. Samotné represivní složky tohoto systému jsou bonapartistickým způsobem žíznivé po prokazování respektu ze strany těch, kdo v tomto systému tahají za kratší konec, nehledě na to, že je jich drtivá většina. A kdo jim respekt neprokáže, na toho čeká tortura, aby tím samotný systém a jeho stát a policie ještě více dokázali svůj smysl pro „spravedlnost“.
A novodobá tortura, často i ignorující oficiální zákony, je skutečně forma, kterou zvolil český stát, aby se vypořádal se zdravou, a ve skutečnosti v tomto případě i legální, odbojností této dnes čerstvě dospělé slečny.
Samotná kauza oficiálně začala u bývalé policistky a nynější členky Odborové aliance integrovaného záchranného systému Petry Lhotákové, která z nějakého důvodu užívá na sociálních sítích i pseudonym „Anaconda“. Jednoho dne si tato bývalá policistka, sama sebe svou přezdívkou řadící do třídy plazů, v rámci jejího bojem za spravedlnost naplněného života, prohlížela galerii fotek z Prague Pride 2018, přičemž její pozornosti neušel právě obrázek se v současné době obžalovanou anarchistkou, držící piket s textem „Fuck gender, take a molotov, burn the police“. Lhotáková nadále neměla nic lepšího na práci, než aby v rámci svého vnímání boje za „spravedlnost“ vyhlásila Facebookové i fyzické pátrání po dotyčné osobě držící transparent. Složky ministerstva vnitra jí velmi ochotně vyšly vstříc.
Perličkou na pátrání Lhotákové zároveň je, že skutečnost, že anarchistka nebyla za svůj těžký zločin popotahována už před angažováním bývalé policistky, si Lhotáková sama vysvětluje nízkou úrovní gramotnosti policejních složek, tvrdíce, že anarchistka nebyla zadržena možná proto, že mnoho jejích bývalých policejních kolegů neovládá anglický jazyk. To je samo o sobě dostatečné k objasnění stavu kompetentnosti (zejména těch tajných) policejních složek působících v Praze, kde řadu lidí v tomto městě se pohybujících tvoří turisté mluvící cizími jazyky (zejména na Václavském náměstí – místě činu), a kde je počet trvale žijících cizinců zdaleka v ČR nejvyšší.
Samy složky ministerstva vnitra nadále zahájily kolotoč útoků na mladou anarchistku, do kterého byly zataženi i členové rodiny této mladé slečny. Podle anarchistických webů totiž došlo k vyslýchaní matky této později obžalované, a dále i k telefonickému a e-mailovému vyzývaní anarchistky ze strany složek ministerstva vnitra, k poskytnutí různých informací. Výslechy či výzvy lidí ze strany státních složek skrze telefonické hovory a internetovou komunikaci jsou něčím, co v českém právním řádu obsaženo není, a zbývá tedy otázka, zda neměly tyto akce ze strany těchto složek spíše motiv psychického teroru vůči mladé slečně, které se zjevně snaží rozbít i vztahy v rámci její rodiny.
Tento veškerý teror vůči této mladé anarchistce probíhá za situace, kdy je jen velmi málo pravděpodobné, že by dotyčná mohla být ve smyslu obžaloby odsouzena. Pokud někdo veřejně deklaruje, aby se „spálila policie“, tak to ještě neznamená, že vyzývá k útokům na konkrétní místa a osoby. Policie sama o sobě je abstraktní výraz instituce. Rovněž není z piketu známo, zda měla dotyčná anarchistka na mysli vůbec instituci Policie ČR, nebo kterou konkrétní policii. To je to stejné, jako kdyby člověk nesoucí transparent s textem „burn capitalism“ měl být odsouzen za výzvu k zápalnému útoku na pražskou akciovou burzu. Ovšem určití lidé si zjevně vykládají svůj boj za spravedlnost ve smyslu protektorátních nápisů na hospodských zdech, znějících „Politische Reden sind verboten!“
Podobná událost se stala již koncem 80. Let v USA, kdy skupina rapových hudebníků s názvem N.W.A. vydala nahrávku s názvem „Fuck tha Police“, kde ostře kritizovala útoky policie na především černošské obyvatelstvo v Amerických ghettech. Tehdy na sebe N.W.A. přilákala pozornost státní FBI, která poslala nahrávací společnosti Ruthless Records nesouhlasnou zprávu ohledně obsahu textu. Manažer skupiny Jerry Heller následně celou aktivitu „FBI“ ve své knize „Ruthless“ hodnotil jako „aktivitu jednoho nas*aného byrokrata jménem Milt Ahlerich, vydávajícího se falešně za reprezentanta FBI, což mu následně vyneslo přeložení do zapadlé úřadovny v Hartfordu.“ Nikdo ze členů N.W.A. nebyl za svůj ostrý protipolicejní text odsouzen k výkonu trestu, a samotná skladba „Fuck tha Police“ je na seznamu 500 nejlepších skladeb všech dob magazínu Rolling stones. V ČR však ministerstvo vnitra zašlo dále, a to až k samotným útokům na dotyčnou osobu, a vláčení po soudech.
Mezi samotnými Afroameričany, radikalizujícími se proti systému a policejní zvůli státu USA, však již od dávných dob existuje jeden úzus. Afroameričané obvykle neútočí ve svých transparentech na policii. Útočí na prasata. Je tedy zřejmé, že by bylo užitečnější, pokud by na transparentu mladé anarchistky nestálo „burn the police“, ale „burn the pigs“. Grilovačky jsou stále ještě legální. A vypracovat obžalobu proti teenagerce za držení antipolicejního transparentu v situaci, kdy skuteční gauneři unikají spravedlnosti - a případně se z nich stávají premiéři –to samo o sobě nevyžaduje policistu. To vyžaduje prase. Znamená to snad, že říkáme o Policii ČR či jiných státních institucích, že se jedná o prasata, a mají být zapáleni? To určitě nikoliv. To by bylo zbytečné. Myslíme si, že pracující lidé na celém světě získávají v období kapitalistické krize sami svůj ucelený názor o povaze složek ministerstev vnitra, a není třeba jim nějaký podsouvat.
A úkolem marxisty je tyto pracující masy sjednocovat v boji za socialistickou revoluci dnešních dnů!