O víkendu 13.-14.8.2022 se sešlo celkem osm československých zástupců Marxistické Alternativy od Mostu až po Žilinu ve středočeském Kolíně, aby diskutovali ožehavé otázky dnešní doby, a začali na seriozní úrovni budovat revoluční alternativu, schopnou vyvést lidstvo z hororů kapitalismu, s cílem dosažení socialistické společnosti. Hlavním cílem kongresu se tak stalo sjednotit dosud roztroušené jednotlivce působící v rámci Marxistické Alternativy, a vybudovat z nich pevnou a dobře fungující organizaci, se kterou by mohli čeští a slovenští studenti a pracující spojovat své zájmy a naděje na svržení Fialy, Babiše, Okamury, Zemana a celého systému postaveného na produkci nikoliv pro společnost, nýbrž pro soukromý profit. Tuto jednotu však nejde jen tak nadekretovat. Nelze k ní ani dospět pouhým studiem Marxe a Lenina. Musí být postavena na revoluční praxi v rámci budování naší organizace s cílem budování strany a našich médií. A o těchto důležitých věcech bylo právě v Kolíně demokraticky diskutováno.
Nutnost budovat revolučně socialistickou stranu
Zklamáni budou ti antikomunisté, kteří by se snad domnívali, že naše snaha budovat novou stranu vede k podkopávání KSČM a KSS, a celkovému štěpení komunistického hnutí. Naším cílem vůbec není KSČM či KSS likvidovat, či jim v malé skupině sektářsky konkurovat. Toto bylo dokázáno i v praxi, kdy s českou KSČM spolupracujeme, a podporujeme některé při ní existující instituce, jako když jsme nedávno uspořádali sbírku pro knihovnu Bohumíra Šmerala při ÚV KSČM v Praze. Taktéž jsme KSČM před volbami do parlamentu v roce 2021 aktivně kriticky podporovali, jelikož si uvědomujeme, že zkrátka je rozdíl, pokud KSČM v parlamentu je či není. Nemůžeme však přehlédnout skutečnost, že extrémní stalinistická deformace dovedla tuto již stoletou stranu do totálního úpadku a zkázy.
Z výpovědí svědků, diskuzí se řadovými straníky i z empirického pozorování je zřejmé, že v KSČM nefunguje takřka vůbec nic. V roce 2022 strana uvádí, že má 25000 členů. Drtivou většinu z nich ovšem tvoří lidé neaktivní, neplatící členské příspěvky, a mnohdy i lidé, kteří vůbec ani nevědí, že ještě v KSČM jsou. Vedení okresních výborů bývá pro trpěnou neaktivitu svých členů zcela paralyzováno. Větší aktivitu můžeme u KSČM pozorovat akorát před volbami, kdy se různé oportunistické a kariéristické živly ve straně rvou o to, kdo by se mohl teoreticky dostat k jakému korytu. Ideově osvětová činnost ve straně není téměř vůbec žádná, minimálně v poměru k počtu členů. Členem se přitom může stát prakticky úplně kdokoliv, bez ohledu na to, jaké politické postoje skutečně zastává.
KSČM tak byla zcela vytunelována kariéristickými byrokraty a dále zdevastována neschopnými a často i xenofobními a konzervativními jedinci, kteří často jen využívají bídu starých lidí a stesk po lepších časech, bez zájmu za lepší časy skutečně bojovat. Ve stavu v jakém je může být ještě ráda za to, že jí vůbec někdo volí. A jelikož chybí jakékoliv viditelné poučení i z naprosto evidentních a monstrózních přešlapů, jakým byla například podpora Babišovy vlády, tak těžko můžeme předpokládat u této strany jakýkoliv její stabilnější návrat, a to i navzdory rostoucímu počtu lidí, kteří považují minulý, deformovaný a totalitářský režim za lepší než ten současný kapitalistický. Lékařskou terminologií se dá říci, že tento pacient je smrtelně nemocný, a aby komunistická strana v Česku a na Slovensku dále existovala, tak musí být budována strana nová.
Význam teorie
Tuto naší novou stranu budujeme v první řadě na seriozním přístupu k teorii, na které stavíme náš program pro dnešní dobu. Marxismus jako takový vnímáme jako analýzu světa kolem sebe a jako návod k boji. Jako něco, co se nebiflujeme, ale co se učíme používat. Nejedná se vůbec v našem případě o nějaké dogmatické studium, podobné tomu před písemným testem ve škole, kde bychom se předháněli kdo z něj bude mít lepší známku. Marxistická teorie sama o sobě představuje koncentrovanou zkušenost světové pracující třídy a její revoluční avantgardy, která vyhodnocuje dané zkušenosti, porovnává je, a zasazuje do kontextu. A jelikož se tyto zkušenosti vyvíjejí, musí se vyvíjet i marxismus.
To však neznamená, že akceptujeme jakékoliv teorie vyobrazované jako marxistické jen proto, že jsou nové. Punc novosti teorii ještě nedává pravdivost. A ve skutečnosti více než 150 let staré texty Marxe a Engelse vyobrazují dnešní svět a naší pozici v něm daleko přesněji než akademičtí ničemové dnešní doby, nazývající se marxisty. Vynález kola je známý lidstvu již více než 7000 let. A ano, za dobu jeho existence se vyvinulo, například v kolo u osobního automobilu a bude se vyvíjet i nadále, nicméně jeho funkce je stejná jako na prvopočátku, a nepotřebuje „vylepšení“ například do čtvercové podoby. Stejně jako bychom ztratili schopnost na takovém kole jezdit, tak bychom ztratili schopnost marxismus používat, pokud bychom vsadili na inovátory z Frankfurtské školy, Michaela Hausera, Slavoje Žižeka či Davida Harveyho.
České revoluční perspektivy 2022
Přímou aplikací marxismu na dnešní dobu byla naše diskuze Českých a Slovenských revolučních perspektiv v roce 2022, která na našem kongresu proběhla. V hodinovém výstupu o Českých revolučních perspektivách tak soudruh JE hovořil například o energetické krizi, dopadající na celý svět, jako na jednu z mnoha krizí, která nás v čase vyčerpaného kapitalismu sužuje. Tato krize je podtržena krizemi dalšími, jakou je zejména krize ekonomická, vycházející ze samotných kontradikcí kapitalismu, ze které vycházejí různé další, jako je krize bydlení, krize ekosystému, kultury, a další.
A je pozoruhodné, že právě v této době, kdy kapitalismus nenabízí masám nic kromě pokračující pandemie, válek a utahování opasků, a kdy existuje obrovský prostor pro revoluční výbuchy, které se na světě objevují, jako letos například v Kazachstánu či na Srí Lance – tak stoupenci levice okolo nás pláčou nad svým heřmánkovým čajem nad údajnou „krizí levice“, tvrdíce například, že pracující třída vlastně už neexistuje a vše je beznadějné. Ve skutečnosti čím větší krize kapitalismu přichází, tím větší krizi a osobní depresi tito lidé propadají. Podstatou této věci je naprosté odcizení těchto lidí od mas venku, jejich podceňování, a neschopnost přinést jakoukoliv životaschopnou alternativu, kromě planých slibů a těch nejhorších zrad vůči třídním zájmům pracujících. Myslí si, že je k podpoře od mas postačující se vyfotit s úsměvem od ucha k uchu s kýčovitým sloganem jako třeba „Šance na nový začátek“, následně slibovat, že když je zvolíme, tak se ryby naučí létat.
V otázce zrad vedení dělnických organizací v ČR byla zmíněna zejména podpora Babišovy vlády ze strany vedení KSČM, a rovněž také současný poměr sil v Českomoravské konfederaci odborových svazů, jejíž předseda Středula, prezidentský kandidát, dělá vše pro to, aby udržel nespokojenost pracující třídy na uzdě. Středula je agentem vládnoucí třídy v dělnickém hnutí, a odborářská byrokracie proměnila boj pracujících za jejich zájmy v ponižující škemrání před vládními představiteli. Mezitím masy chtějí čím dále tím více bojovat za svá práva, a bránit se útokům vlády. Ale co nabízí Středula? Sociální smír! Sociální smír v době, kdy růst mezd výrazně pokulhává za inflací způsobenou záchranou kapitalistického profitu při pandemii z našich kapes a kdy jako pracující platíme za kapitalistickou krizi, zatímco nejbohatší kapitalisté koncentrují svůj majetek a svou moc nad námi všemi!
Nikoliv. Nechceme sociální smír. Nechceme se nechat dále fackovat. Chceme boj za naše zájmy a naše práva, a čím dál tím více pracujících ale i studentů přichází na stejné stanovisko jako je to naše, čehož využíváme při budování naší revoluční organizace, připravené tyto zrádce a třídní nepřátele odstavit od moci.
Slovenské revoluční perspektivy 2022
Velmi podobná situace je i na sousedním Slovensku, a vlastně i na celém světě. To jen dokazuje skutečnost, že to co nás v rámci společnosti v dnešních dobách rozděluje není národnost nebo barva pleti, ale rozdíly třídní, mezi buržoazií a proletariátem. Proto jako marxisté nejsme vlastenci a samo vlastenectví považujeme za historicky překonaný koncept snažící se nás vtáhnout zpět do minulosti, neslučitelný s propojeným světem v roce 2022.
Zatímco všichni dobří Slováci vědí, že je jejich prezidentka americká agentka, a jejich bývalý premiér za OĹANO a člen vlády Matovič prolhaný klaun vlastnící přes svou manželku půl Trnavy v nemovitostech, pracující Slováci se potýkají s rostoucí inflací, zavíráním velkých podniků jako jsou Žiarské hliníkárny, a enormním zadlužením státu v poměru k HDP, které omezuje Slovensko v investování do zdravotnictví, kde vznikl dluh již skoro miliarda Eur či třeba do výstavby silnic, kdy je 40% silnic I. Třídy na Slovensku v havarijním stavu. Slovensko navíc nemá příliš možností jak inflaci efektivně čelit díky zavedenému Euru, kdy tamní základní úroková sazba dosahuje stejně jako v celé Eurozoně výše pouhých 0,5%. To znamená, že v rámci Eurozony neprobíhá proti inflaci téměř žádný boj, a očekává se, že zkrátka krizi zaplatí pracující. To představuje i rozdíl oproti Česku kde se platí korunou, kde si ČNB mohla dovolit zvýšit úrokové sazby na 7%, aby z trhu stáhla přebytečnou likviditu.
Na Slovensku je při pohledu do tamního parlamentu snad ještě více zřejmé, že úpadek systému vyžaduje, aby společnosti vládly zcela pochybné existence, tento úpadek přímo vyjadřující. Kollárové, Matovičové, Kotlebové, ale i Ficové, Blahové a další. Žádný z nich nemá skutečné řešení na problémy dneška, a jejich společným rysem bývá, že se dostali do parlamentu jen díky své velkohubosti, na kterou v zoufalosti Slováci vsadili, zkoušíce jejich alternativy, které se však vždy ukazují jako neschopné života.
A stejně jako Češi, tak ani Slováci se nemohou spolehnout na své odbory, neschopné ničeho většího kromě výstražných demonstrací, zatímco čím dále tím více pracujících na Slovensku vyhlíží generální stávku proti své vládě. Strany které by měly reprezentovat nějakou revoluční změnu společnosti, jako je KSS nebo Socialisti.sk jsou beznadějně reformistické, prosycené dalšími deformacemi jako jsou tendence konzervativní, či popularfrontistické.
Budování revolučních medií
Po stránce organizační bylo jedno z nejzásadnějších témat konference téma budování našich vlastních sdělovacích prostředků, v čele s naším magazínem s referátem soudruha MH. V roce 2022 žijeme v časech, kdy jsou media kontrolována tou nejbohatší oligarchií, využívající toto vlastnictví masmedií k ovlivňování veřejného mínění ve svůj prospěch a taktéž i na podporu jejich osobních politických ambicí, jako je tomu v případě Andreje Babiše, Jaromíra Soukupa či Borise Kollára. Už z podstaty této věci tedy buržoazní media nemohou být objektivní, ale musí upravovat pravdu podle vůle jejich vlastníků. V mediích se nepíše pravda, ale pouze fakta poskládaná do uměle vytvořených příběhů podle potřeb buržoazie. Z podstaty věci se tak jedná o media dezinformační.
Pracující si toto čím dále tím více uvědomují, což se projevuje i na strmě klesající důvěře v buržoazní media, a v existenci důvěry v media „alternativní“, která jsou víceméně stejně dezinformační, jako media mainstreamová, jen většinou nejsou kontrolována touto oligarchií. Žijeme navíc v časech zostřeného konfliktu mezi těmito dvěma druhy medií, kdy si mainstreamová buržoazní media chtějí udržet monopol a kontrolu nad informacemi, a kdy dochází k totalitní cenzuře nepohodlných medií menších.
Nutnost budovat nezávislá media pracujících a studentů bez účasti buržoazie je tak více než očividná, což považujeme i za náš úkol pro nadcházející období. Máme oproti buržoazii mnoho výhod. Naší největší výhodou je, že si můžeme dovolit psát jako komunisté pravdu. Pravda je vždy revoluční. Říkat pravdu o vládnoucí třídě znamená podkopávat její moc. Říkat pravdu o útlaku utlačovaným znamená iniciovat revoluční bouře. A stejně tak říkat pravdu o byrokracii v dělnických stranách a odborech znamená podkopávat důvěru vůči ní.
Budování medií je pro nás významné i jako nástroj kolektivní organizace strany, jako tomu bylo již v případu ruské Iskry, existující od roku 1900 do roku 1905, než byla zlikvidována Menševiky. Rovněž i překonává bariéru mezi námi a společností, jelikož nepotřebujeme budovat spolek internetových tlachalů, ale organizaci skutečných komunistů schopných jít za lidmi venku, a bavit se s nimi o marxistické alternativě.
Zájem o revoluční media ze strany společnosti se projevuje mnoha způsoby. Jednak úspěchy v distribuci našich magazínů, ale taktéž i růstem čtenosti našeho webu, a nárůstu sledujících u našich sociálních medií, kde například na Instagramu máme i jako malá skupinka stále větší dosah než oficiální politické strany, jako je třeba Budoucnost, Levice nebo Socialisti.sk.
Budování revoluční strany
Možná nejpodstatnějších diskuzí kongresu byla diskuze o budování revoluční strany s přednáškou soudruha MF. Cílem přednášky bylo ukázat kdo jsme, odkud jsme přišli, a k čemu směřujeme. Velký důraz byl kladen i na to, co znamená být členem revoluční strany. Že se nejedná o něco automatického, a že samotné členství v ní znamená určité povinnosti, a přijetí organizační disciplíny, kdy toto vše musí být postaveno na pevném uchopení marxistické teorie, s čímž odmítáme dělat kompromisy.
Pro většinu stran okolo nás členství znamená pouhé vyplnění přihlášky. U nás je to dlouhotrvající proces spojený s ověřováním toho, zda je daný člověk pro práci s námi na členské úrovni kompatibilní, a zda sám má skutečný zájem revoluční činnost v rámci naší internacionály rozvíjet.
Tím nechceme potenciální zájemce o členství v naší organizaci nijak zastrašit. Každý si ale musí uvědomit v jaké pozici je revoluční strana vůči třídě proletariátu. Že se jedná o avantgardu. O generalitu třídního boje. Že musí klást zásadní důraz na jasný revoluční program jako na svou hlavní zbraň pro předkládání proletariátu v rámci snah o dosažení skutečně revoluční změny společnosti, což je velmi zodpovědný úkol, na který ne každý má vlohy a dostatečné odhodlání.
Naše revoluční organizace zkrátka aby měla svůj význam, musí být budována na pevných základech. Strany jako KSČM či KSS jsou odstrašujícím příkladem toho jak to dopadá, když je pevnost základů obětována v rámci oportunistických tendencí.
Samotná schopnost uspořádat i byť jen malý kongres je pro nás zároveň velkým krokem kupředu, oproti předcházejícím letům, kdy jsme působili jako často izolovaní jednotlivci. Hlavním cílem této konference tak byl přerod této roztroušené skupinky ve skutečnou sílu, která si může získat dostatečnou autoritu dalších lidí, majících zájem překonat kapitalistickou mizérii dnešní doby ve prospěch socialistické revoluce.
Pokud tedy máte i vy zájem budovat Marxistickou Alternativu – Oslovte nás!
Jedině tak můžeme dosáhnout socialismu ještě za našich životů!
