Kapitalismus je systém, kde se věci nevyrábí pro potřeby obyvatelstva. Vyrábí se pro soukromý profit těch, kteří vlastní výrobní prostředky v podobě továren a dalších institucí, kde se tyto věci vyrábí, a také pro profit lidí, kteří s těmito věcmi následně spekulují. Skutečnost, že tyto věci uspokojují nějakou lidskou potřebu je sice velmi podstatná, jelikož skrze tuto skutečnost tyto věci nebo služby mají nějakou užitnou hodnotu pro kterou se dají směnit, čili se stávají zbožím, ale pro kapitalisty je zcela lhostejná, pokud na tomto zboží nemohou onen profit získat. Pokud kapitalista nebude moci získat profit na jídle které jeho fabrika vyrábí, tak je mu zcela lhostejné, že jsou na světě lidé co mají hlad, a raději toto jídlo vyhodí než by investoval peníze na to, aby se toto jídlo dostalo k těm co ho potřebují. Stejně tak je to i s plynem a elektrickou energií. Na světě se těží a produkuje různými způsoby ohromné množství energií, které lidé potřebují aby se zahřáli a posvítili si. Ovšem pokud se vinou geopolitických her, spekulace, inflace či z jiných důvodů přestane vyplácet jejím distributorům nám tuto energii dodávat za ceny které jsme si s nimi předem smluvili, tak se na nás velice rychle vykašlou, sehrají ochotnický výstup jak je to hrozně mrzí a jak za vše mohou banky, skauti, klimatičtí aktivisté a ostatní spekulanti, shrábnou dosavadní profit, a opustí dodavatelský byznys. A je přitom zcela zbytečné pány Písaříky a jemu podobné proklínat a vinit za to, že nás nechali na zimu mrznout. To že tak učinili není vinou jejich charakterových vad. Každý jiný spekulant by se zachoval stejně, což mu i kapitalistická legalita umožňuje. Na vině je samotný kapitalismus a jeho systém produkce pro soukromý profit.
Strašidlo energetické krize
Kromě strašidla komunismu, obchází Evropou a celým světem strašidlo narůstající energetické krize. Z celkového počtu asi 718 milionů Evropanů jich již před pandemií až 80 milionů nedokázalo dostatečně vytápět své příbytky. (1) Nyní se tato situace ještě výrazně zhoršuje se stoupajícími cenami energií, se všeobecnou inflací, a klesajícími reálnými příjmy domácností, zejména lidí kteří pracují v pohostinství a cestovním ruchu. Bezplatné poradny pro finanční tíseň navštěvují noví a noví lidé, kteří dříve tuto pomoc nepotřebovali. Podle koalice „Right to energy“, sdružující odborové organizace, neziskovky, poskytovatele sociálního bydlení a různé aktivisty napříč Evropou v boji za dostupné energie, bylo letos zároveň od energií z důvodu dluhů odpojeno rekordní množství Evropanů – až 7 milionů. (2)
Tento problém je zároveň přímo spjat s nedostupností bydlení a nízkou úrovní zateplení budov. Celá polovina budov v Evropě je starší než 50 let, kdy drtivá většina z celkového počtu budov přesněji řečeno 97%, potřebuje rekonstrukci aby odpovídala nízkoemisním standardům. Přitom v Evropské unii, 40% produkce energií zkonzumují právě budovy, které tvoří zároveň 36% podíl na tvorbě skleníkových plynů.(3) Současná energetická krize, krize bydlení a enviromentální krize jsou tedy spojitými nádobami. Jednoduše řečeno – Jelikož jsou mzdy příliš nízké a nájmy a ceny nemovitostí příliš vysoké, tak lidé nemají dostatek financí na platby za energie, natož aby investovali stovky tisíc až miliony do rekonstrukcí svých domů pro jejich zateplení a snížení energetické spotřeby. Z tohoto důvodu světová produkce uhlí, uranu a dalších surovin jede spolu s elektrárnami na plné obrátky, aby byly příbytky těchto lidí vytopené, kdy ve finále velká část této energetické produkce vyletí pánu Bohu do oken, a znečištění planety touto nadbytečnou produkcí se stupňuje.
„Obvykle pomáháme nejchudším, ale teď se na nás obracejí lidé, kteří nás dříve nepotřebovali,“ konstatovala pro Právo i Kateřina Dosoudilová, vedoucí sociálních služeb Člověka v tísni. „Zatím se pohybujeme v řádu desítek, ale vzhledem k růstu cen energií očekáváme velký zájem o pomoc. Lidem teprve začaly přicházet první navýšené zálohy,“ dodala. (Novinky.cz, 15.1.2022)
Podzim kapitalistického života
Abychom pochopili současnou světovou energetickou krizi, musíme jí umět zasadit do kontextu aktuálního stavu kapitalistického systému. Mnoho světových ekonomů si vysvětluje současnou energetickou krizi jako pouhou nemilou shodu náhod, která se mohla stát, ale také nemusela, kdy nedokáží pozorovat procesy pohybující se pod povrchem dění.
Kapitalismus je systém, kterému jsou inherentní cyklická období ekonomického rozkvětu a krize, jako když den střídá noc. S jeho postupujícím rozvojem ovšem přichází do období podzimu svého života, kdy se v něm stejně jako ve skutečném podzimu noc krize neustále prodlužuje, a den prosperity zkracuje. A na konci tohoto kapitalistického cyklu není slunovrat, ale období téměř permanentní temnoty. Období, kdy výrobní síly a celkové společenské poměry přímo úpí po tom, aby byl kapitalismus svržen, a mohlo se znovu rozednít. Toto období pozorujeme okolo nás právě nyní.
Kapitalismus je ve své takřka permanentní krizi již od roku 2008, kdy na něj udeřila do té doby jeho nejhlubší krize. Tato krize nebyla způsobena sama o sobě hypoteční bublinou a pádem akciových trhů – to byly pouze průvodní jevy, ale její podstata je obsažena, stejně jako u všech ostatních kapitalistických krizí – v nadvýrobě. V přebytku zboží, které je kapitalisty pumpováno na trh, a které tam překáží natolik, že dusí profitabilitu další kapitalistické produkce.
A po velmi malém a krátkém ekonomickém nádechu okolo roku 2015, který ještě ke všemu nebyl plošný, se v roce 2018 velmi intenzivně začala světovými ekonomy předpovídat nová a ještě hlubší krize, kdy tohoto roku tři čtvrtiny českých exportérů předpokládali její příchod do dvou let. Nemýlili se.
Pro covidové dávky Lexusem
Příchozivší náhoda v podobě pandemie koronaviru na přelomu let 2019 a 2020 tento proces významně urychlila, a vyrazila světovému kapitalismu na určitý okamžik dech. Čínský motor světové ekonomiky zadrhl, a v prvním čtvrtletí roku 2020 se čínský ekonomický růst propadl o 6,8%. Česká ekonomika šla v druhém čtvrtletí 2020 meziročně dolů o 10,9% a Slovenská jako celek ve srovnání s předchozím období o 5,1% v prvním čtvrtletí a o 7,5% ve čtvrtletí druhém . Tento půlroční propad byl minimálně pro ČR největší od roku 1991.
Pandemie a následný lockdown měl pro světovou ekonomiku zpočátku ryze deflační charakter. Obchody se zavřely, a zboží v nich nikdo nekupoval, a ani investovat se kapitalistům moc nechtělo. Tok peněz se tedy zpomalil, na což reagovaly centrální banky celého světa rychlým zkrácením již tak nízkých úrokových sazeb, které se v ČR zásahem ČNB vrátily na úroveň 0,25% - na hodnotu téměř stejnou, jako v krizovém období od roku 2012. Tím byly do systému masivně pumpovány nové levné peníze.
Vývoj základní české úrokové sazby
Neoliberální myšlenky maloburžujů o tom, že zásahy státu do ekonomiky jsou špatné najednou z minuty na minutu přestaly existovat. V první polovině minulého desetiletí bylo v módě, že zejména různí maloburžujové, lumpenproletáři a nižší vrstvy pracujících nadávali na nepřizpůsobivé, kterými mysleli zejména Romy, že nijak společnosti nepřispívají a pouze pobírají dávky. V roce 2020 byli ti stejní bílí maloburžujové první, kdo začal volat po nových a nových dávkách do svých kapes v rámci různých programů „Antivirus“, „Covid“ atd. Snad každý den jsme mohli vidět v různých mediích televizního kuchaře Zdeňka Pohlreicha s jeho luxusními hodinkami Perrelet v ceně přes sto tisíc korun, a jako dřívějšího ambasadora luxusních vozů značky Lexus, kterak běduje nad bídou v pohostinství a žadoní o nové státní dotace.
Do konce září 2021 tyto covidové dotace, které příslušely zejména kapitalistům dosáhly v ČR částky 580,7 miliard korun, což vystřelilo státní dluh na více než 2,1 bilionu. Chvíli se nic nedělo a investovalo se zejména do spekulace. Ovšem jak se s příchodem očkování otevřel trh, tyto peníze přistály na trhu jako Mathias Rust u Rudého náměstí. Zvětšení množství peněz a urychlení jejich oběhu však vyvolal silnou inflaci, kterou nyní odnášejí nejvíc zejména ti, kteří během velkého státního rozdávání dotací těchto dostali nejméně – proletáři. Hodnota těchto našich žetonů totiž nezávisí ani tak na tom, kolik jich máme, ale kolik je jich celkově v oběhu a jak rychle obíhají. V tom tkví umění toho, jak stát může někoho okrást aniž by si toho dotyčný nutně musel všimnout. Tedy i když důchodci a někteří pracující dostali přidáno, tak o reálné bohatství nyní v čase inflace, zejména v oblasti základních životních potřeb, spíše přicházejí.
Když jsou v kasínu žetony, ale chybí výhra
Jak již bylo psáno, toto tištění peněz a nové a nové státní subvence jsou celosvětovým fenoménem, kdy se větší či menší míra peněz rozdává i proletářům, mimo jiné ve snaze o předejití sociálním nepokojům. V USA bylo takto celkově napumpováno do ekonomiky okolo 9,5 bilionů dolarů. Tyto stimuly rozhýbaly světovou ekonomiku podobně, jako když v kasínu rozdáte všem výše zmiňované žetony. Ovšem tyto žetony musí odrážet nějakou reálnou hodnotu toho, co můžete vyhrát. Tato nová ekonomická produkce je sice značně intenzivní, ale rovněž naprosto ekonomicky nezdravá. A ve finále probíhá na účet pracující třídy, protože inflace je v tomto procesu nevyhnutelná a státní dluhy musí někdo zaplatit.
Při obnovené produkci najednou na trhu začaly chybět mnohé suroviny, jejichž cena vystřelila vzhůru, a rovněž začala praskat ve švech již tak zastaralá infrastruktura. Nákladní lodě čekají často až týdny u světových přístavů na to, než budou vyloženy, kamiony ucpávají dopravní tepny a různé typy zboží chybí – jako například polovodiče do aut, ale i řetězy do motorových pil a další zboží. Jako marxisté se můžeme poněkud škodolibě zeptat - Bude nyní Paměť národa tepat kapitalismus za to, že způsobuje nedostatky na trhu? Co však začalo chybět na trhu zcela extrémním způsobem byly základní energie nutné k této produkci. Cena uhlí vystřelila vzhůru, stejně tak cena ropy a zemního plynu.
Situaci navíc komplikují kromě ucpané podinvestované infrastruktury i obchodní války, a obyčejná kapitalistická hamižnost a křečkování. Čína a Austrálie, jakožto dvě uhelné supervelmoci, spolu vedou obchodní válku, kdy Čína dělá vše co je v jejích silách, aby zabránila australskému uhlí v přístupu na čínský trh, a rovněž aby zajistila dostatečné zásoby pro svou vlastní produkci. Na druhé straně zeměkoule nesou vládnoucí představitelé USA velmi nelibě napojování Evropy na ruský plyn. Evropa se ocitla v situaci, kdy jsou v zimě její zásobníky s plynem téměř prázdné, a kdy cítí o to větší potřebu plyn využívat kvůli rostoucí ceně uhlí. Vládnoucí představitelé Ruska tohoto za štěkotu západní buržoazie o údajném plánování války a vydírání Evropy bravurně využívají, a utahují kohouty s plynem tak, aby byla Evropa co nejvíce stimulována pro spuštění již hotového plynovodu NordStream 2. Mezitím světové korporace v nastalé situaci opouštějí Just-in-time systém produkce, kdy dříve nakupovaly tolik surovin, kolik jich aktuálně potřebovaly, a nyní plní své sklady a zásobníky uhlím plynem, palivy a dalšími zdroji nutnými k jejich produkci, kdy zároveň různé Walmarty, Apply, Targety a další vykupují dopředu i omezené kapacity světové logistiky, na úkor svých menších kapitalistických rivalů. (4) Situace navíc samozřejmě velmi přeje spekulaci. Kromě vykupování těchto základních surovin a emisních povolenek spekulanti rovněž nakupují české dluhopisy, věříce v to, že Koruna zásadně posílí vůči Euru, čímž nám všem o to více zdražují státní dluh.
Bohemia Energy a Písařík, kterému je teplo
K samotnému krachu Bohemia Energy miliardáře a nedávno 37. nejbohatšího Čecha Jiřího Písaříka, která měla přibližně 900 tisíc zákazníků, tak nezbývá mnoho co dodat. Dostatečně to co se týče faktů již popsal například portál A2larm. (5) Snad si můžeme jen pro úplnost zrekapitulovat co se vlastně odehrálo. Přechod k tržní ekonomice po roce 1989 znamenal privatizaci energií, kdy se na trhu objevily větší společnosti, dodávající energie milionům lidí, ale i různí tkzv. „alternativní dodavatelé“, s často i pouhými desítkami či stovkami klientů, kteří konkurují velkým dodavatelům na trhu zejména cenou. Často obrážejí různé vesnice, a jako obyčejní šmejdi mámí ze zejména starých lidí podpis smluv ohledně přechodu k dodávkám energií od nich. Jedná se o obyčejný hyenismus, kdy tyto firmy využívají toho, že mnoho lidí v kapitalismu žije díky svým nízkým příjmům v existenční nejistotě, a tak se snaží ušetřit za běžné výdaje, mezi kterými energie hrají základní položku. Hyenismu však bývají vystaveni i obchodní zástupci takovýchto firem, kteří z pravidla bývají placeni podle uzavřeného počtu smluv, kdy jsou tedy motivováni pro zajištění si svého živobytí se sami stát hyenami, a vnucovat podpisy smluv skutečně komukoliv, ať už mu to způsobí jakékoliv životní problémy.
Na těchto podnikatelských strategiích vznikla i roku 2005 Bohemia energy Jiřího Písaříka, která dokázala v konkurenčním prostředí i díky svému agresivnímu marketingu využívajícího známé tváře uspět. Známé jsou i případy, kdy Písařík s Bohemia energy obcházeli zákony na ochranu spotřebitelů tím, že prodávali při podpisu smluv zákazníkům žárovky za pětikorunu, a následně po nich za tyto žárovky vymáhali tisíce korun, pokud chtěli tito zákazníci od smluv zase odstoupit. Takto se stala Bohemia Energy nejsilnějším alternativním dodavatelem energií, a takto Písařík „makal“, a takto přišel ke svým miliardám, luxusním vozům a jezdeckému areálu v Bukové u Příbramě. Bohemia Energy od začátku hrála se zákazníky vabank. Své nízké ceny opírala o stabilitu cen na trhu s energiemi které nakupovala na poslední chvíli, a byla kdykoliv připravena ukončit párty, shrábnout peníze a odejít z trhu ve dne, když se tento byznys přestane vyplácet. A tento den nastal 14.října 2021.
I když zákazníci původní Bohemia Energy užívali po jejím odchodu energie spíše méně než dříve, tak se jim zněkolikanásobili účty za plyn a elektřinu, kvůli přepojení na dodavatele poslední instance (DPI). Tento institut DPI má formálně sloužit k tomu, aby při odchodu dodavatele z trhu zákazníci nezůstali s energiemi „na suchu“ a byli přepojeni na dodavatele jiného, což těmto jiným dodavatelům ovšem nezabraňuje v pokračování hyenismu v tom ohledu, že je na sebe napojí za zcela přemrštěné částky, několikanásobně převyšující ceny původní. Toto je ze strany DPI obhajováno nečekanou potřebou dodatečného nákupu energií za tržní ceny. Stovkám tisíc lidí tak nezbylo na podzim nic jiného než se doma na zimu pořádně obléci, vytáhnout ze sklepa petrolejové lampy, valchy a další středověké nástroje, a co nejdříve se snažit přejít k jinému, z pravidla dražšímu dodavateli energií, a doufat, že dotyčný na trhu chvíli vydrží. Že to byl pro mnoho lidí zcela neočekávaný výdaj, na který nebyl každý připraven je zbytečné připomínat.
Z hlediska buržoazní zákonnosti a morálky však Písaříkovi jde v porovnání s nastalou situací jen málo co vytýkat. Autor z A2larmu se při hodnocení jeho podnikání posměšně ptá „jestli by si teď neměl zamilovat třeba trestní stíhání nebo vězení.“ Ačkoliv nám představa zavřeného a trestně stíhaného Písaříka není vůbec nepříjemná z hlediska jeho souzení revolučním lidovým tribunálem dělnického státu, tak je třeba říci, že on vlastně žádný zákon neporušil. Alespoň ne v nějaké významné míře. Správně se i odvolává na to, že díky němu po nějaký čas lidé platili za energie méně než u konkurence. Prostě spekuloval s energiemi, a když to přestalo být pro něj výhodné tak odešel. Adieu! Nebyl však vůbec jediný. Kromě něj na trhu s energiemi zkolabovali i další spekulanti, jako třeba Kolibřík energie se zhruba třiceti tisíci klienty a taktéž menší dodavatelská firma A-Plus.
Svrhněme neefektivní kapitalismus
Základní problém leží v samotném kapitalismu, který toto zcela legálně umožňuje. I to je důvod proč jsme marxisté, a proč se netajíme s tím, že považujeme Ruskou Říjnovou revoluci roku 1917 i Únorovou revoluci v Československu v roce 1948 za naše revoluce, na jejichž odkaz naší práci hrdě navazujeme. Ano, druhým dechem dodáváme, že se v těchto zemích po těchto revolucích nikdy nedosáhlo socialismu, ale pouze dělnického státu, který byl navíc významně postižen stalinistickou deformací, která vyústila až v pád SSSR. Vysvětlení této otázky se dostatečně věnujeme v jiných textech a videích.
Faktem však je, že z hlediska energetiky, ale i dalších věcí můžeme plně usoudit, že sovětská centrálně plánovaná ekonomika fungovala, a dokázala, že může dosahovat excelentních výsledků, kterých současný kapitalismus nikdy dosáhnout nemůže. Vůbec první civilní jaderná elektrárna na světě vznikla v roce 1954 právě v Sovětském svazu, v městečku Obninsk blízko u Moskvy. Sovětská ekonomika tak pouhých devět let po své destrukci válkou předběhla o dva roky západ, kde první civilní jaderná elektrárna vznikla až v roce 1956 ve Velké Británii. Za zkonstruováním tamního jaderného reaktoru navíc stál vědec s českými kořeny – Nikolaj Antonovič Dolležal.
Jaderná elektrárna Obninsk
A jaké byly ceny za elektřinu v Sovětském svazu? Od roku 1961 do konce 80. let byla v SSSR cena elektřiny plošně fixována na pouhých čtyřech kopějkách za 1 kWh. Dnes menší rodinný domek v ČR spotřebuje průměrně okolo 167 kWh měsíčně. Tedy za užívání elektřiny v současném malém rodinném domě v ČR by Sovětská domácnost zaplatila při sovětských cenách necelých 7 rublů! A to v situaci, kdy průměrná mzda v SSSR byla v roce 1986 195,6 Rublů. Tedy zatímco dnes elektřina zásadním způsobem zatěžuje rodinné rozpočty, v SSSR stála elektřina pro menší rodinný domek asi 3,5% jedné průměrné mzdy.
Oproti tomu dnes kapitalisté při tomto uměle vytvořeném ekonomickém boomu v různých částech světa pohlížejí na tržní nedostatek energií, a přemýšlí jak zabránit ukončení těžby uhlí, k čemuž je tlačí masy studentů a pracujících, a kde postavit nové elektrárny. Špinavým trikem těchto kapitalistů je, že se snaží vinu za současnou energetickou i celkově kapitalistickou krizi hodit právě na masy studentů bouřících se za klima a celkově na lidi usilující za konec těžby fosilních paliv. „Máte vysoké ceny za energie a klepete se o živobytí? Za to mohou klimatičtí aktivisté kteří snížili nabídku energií na trhu!“ posloucháme od oligarchie. Je vidět, že je davy mladých lidí v ulicích bouřících se proti systému upřednostňujícímu soukromý profit před naším klimatem hodně vyděsil. V kapitalismu se ale holt musí profit dělat i kdyby planeta hořela a lidé umírali po milionech na smrtící viry, a škody na klimatu spolu se ztrátami kapitalistů musí ve finále zaplatit ti, kdo za ně mohou nejméně – obyčejní pracující.
Vývoj HDP na 1 obyvatele SSSR/Rusko
V boj za demokraticky spravovanou centrálně plánovanou ekonomiku!
Když se na danou problematiku ale podíváme globálně a s dostatečným nadhledem tak zjistíme, že energií vůbec neprodukujeme nedostatek. Zjistíme, že hlavní chyba je v kapitalismu, který je velice ekonomicky neefektivním systémem, ve kterém dochází na každém kroku k plýtvání energiemi. Již bylo zmíněno, že kromě energetické krize máme v kapitalismu i krizi bydlení. Lidé si za své mzdy často nemohou dovolit vlastní bydlení, a často velkou část jejich mzdy spolknou výdaje za nájmy. Tito lidé zpravidla bydlí ve starých a nedostatečně zateplených domech, kde jejich majitele tato skutečnost prachmálo zajímá, dokud se jim kutálejí z pronájmů peníze. Lidé žijící ať už ve svých či pronajímaných domech často sami nemají prostředky na kvalitní zateplení těchto obydlí. Specifickou kategorií jsou potom lidé, co se v této krizi bydlení stěhují do rekreačních chat sloužících původně k letnímu bydlení, kde kvůli takřka nulovému zateplení v zimě topí různými zdroji na plné obrátky. Výsledkem je obrovské plýtvání uhlím, lidskou prací, plynem, elektřinou a dalšími zdroji, při narůstajícím světovém znečištění a množství skleníkových plynů v atmosféře.
Toto kapitalistické plýtvání se však samozřejmě netýká pouze domácností ale i průmyslu, ať už se jedná o nezateplené průmyslové budovy, obrovské množství vyhozených zdrojů na tvorbu a osvětlování různých reklam a výloh zavřených obchodů, či o zejména prachobyčejnou nadvýrobu, kdy kapitalisté předem nevědí, zda se jejich zboží na trhu prodá, a tedy mnoho z tohoto zboží vyrobeného za účasti zdrojů energie končí v odpadu.
Co je třeba dělat?
Představme si na chvíli společnost, která by zajišťovala svým členům důstojné, kvalitně zateplené a ekologicky udržitelné bydlení. Představme si společnost, kde by nebyly vyhazovány zdroje na reklamu v rámci toho, jak se kapitalisté snaží předhonit jeden druhého, a kde by vlastnictví energetických zdrojů bylo centralizováno v rukou této společnosti, která by demokraticky rozhodovala o tom, na co tyto zdroje využije pro svůj vlastní prospěch. Stejně tak si představme ekonomiku, která nebude založená na spekulaci a konkurenci, a kde budou výrobní síly opět centralizovány, vlastněny celou společností, kde budou i sami pracující v dotyčných fabrikách v rámci centrálního plánu produkce tento tvořit a o produkci samé demokraticky rozhodovat. Opět ve svůj vlastní kolektivní prospěch, a nikoliv pro prospěch jednotlivých kapitalistů. Kolik by se v takové společnosti ušetřilo energie! Jak snadno bychom v takovéto společnosti mohli ukončit těžbu uhlí, a lépe tak chránit naší planetu!
Navzdory tomu, co do nás hustí denně kapitalistická media a různé demagogické státem dotované subjekty je tato společnost možná. Jmenuje se socialismus. Slovo socialismus v kruzích vládnoucí třídy vyvolává děs a hrůzu, a jelikož moc dobře vědí, že jeho čas nastává s tím, jak se masy probouzejí k revolučnímu boji. Proto tolik demagogie. Proto si musíme pod slovem socialismus představovat jenom krev, bídu a všechna ta stalinistická, všeobecně rozpatlávaná zvěrstva, která neměla se skutečným socialismem nic společného. Snažit se odhalit pravdu je ideozločin. Kapitál je kult.
V nastalé situaci všeobecné kapitalistické krize je zejména s příchodem Fialovy konzervativní vlády slibující jen nové a nové škrty zřejmé, že musíme vybudovat obranou linii a organizovat se. Jinak přijdeme i o to co nemáme. Za co je však třeba je organizovat? V první řadě musíme odmítnout jakoukoliv odpovědnost za nastalou kapitalistickou krizi. Pracující tuto krizi nezpůsobili, tak proč by měli přistoupit na demagogii o tom, že je to přece naše ekonomika, a proto jí máme ze svých mezd zachraňovat? Byla to naše ekonomika když se tomuto systému dařilo lépe? Nikoliv! Tehdy do nás kapitalisté hustili, že soukromý profit je jejich nezadatelné právo, po kterém nám nic není! Ať si tedy za svou krizi platí sami! My budeme odmítat jakékoliv, i skryté škrty směřující ke zhoršení společenského postavení pracující třídy a bojovat za sociální a ekologické bydlení, za zastropování cen za energie, ukončení těžby uhlí a za stabilní nárůst mezd, důchodů a výdajů na sociální stát v poměru k inflaci.
Toto nám však nestačí. Nestačí nám levnější housky, ale chceme celou pekárnu, jelikož kapitalisté již dostatečně dokázali, že tuto pomyslnou pekárnu již nedokáží efektivně řídit. Naše samotné požadavky vyšších mezd, sociálního bydlení a dalších věcí totiž narážejí na limity toho, co si kapitalismus může dovolit. A skutečností je, že si při klesající všeobecné míře zisku toho může kapitalismus ve prospěch pracujících dovolit čím dále tím méně. Při příliš vysokých požadavcích pracujících začnou kapitalisté krachovat a my skončíme na ulici. Proto je třeba odstřihnout od těchto kapitalistů naše pupeční šňůry, a aktivizovat se a organizovat s konečným cílem plného vyvlastnění veškerých výrobních sil, energií prostředků bydlení a dalších věcí pod demokratickou kontrolu pracujících. To vše k budoucímu odstranění společnosti, kde jedna třída vládne druhé, a k dosažení takové, kde se staneme plnohodnotnými lidskými bytostmi a pány nad přírodními silami a zdroji, co se budou moci po všech stránkách svobodně rozvíjet, aniž by musely trávit nesmyslné množství hodin v práci a přemýšlením nad tím, jak zaplatíme složenky za energie.
Za socialismus!
(1) https://www.cost.eu/80-million-european-households-struggle-to-stay-warm-rising-energy-costs-will-make-the-problem-worse/
(2) Tamtéž
(3) https://energyindustryreview.com/analysis/energy-poverty-a-time-bomb-waiting-to-be-defused/
(4) https://www.marxist.com/bottlenecks-expose-capitalisms-anarchy.htm?fbclid=IwAR0HYWv-qHEF8VbbU0Tc299MXzl4XtZPBVr4hsdrCxTsx2nq8xn9LALQ5As
(5) https://a2larm.cz/2021/10/krach-bohemia-energy-musime-makat-to-je-definitivni/