V nedávné době jsme mohli zaregistrovat úpadek jedné z největších bank v Americe, SVB. Spolu s ní se také se do značných potížích (mimo jiné) dostala švýcarská Credit Suisse. Zdá se, že je dnešní kapitalistický systém není schopen udržet nad vodou bez toho, aby potápěl i ostatní.
Banka v Sillicon Valley, která je jedním z nejdůležitějších finančních prostředků tamějších firem, se v důsledku momentální ekonomické krize a s ní spojeným nárůstem úrokových sazeb dostala do značných problémů.
Ekonomická situace z roku 2008 měla za následek značné snížení úrokových sazeb. V této éře si velká část amerických bank nakoupila nemalé částky od federální vlády v podobě dluhopisů, které nyní ztrácejí na hodnotě.
Některé z firem, které měly své finance v SVB uloženy, je v relativně krátké době začaly vybírat, což samozřejmě znamenalo další ránu pro banku. Dokonce ani vláda ve Washingtonu zprvu nechtěla SVB pomoci, z důvodu potencionální antagonizace široké veřejnosti, ale když firmy spolupracující právě s touto bankou nemohly unést finanční zátěž dnešní doby a začaly propouštět, se vláda rozhodla ulevit SVB odvodem peněz z jiných bank, což zhoršilo situaci právě pro tyto jiné banky a ty, kteří v nich měli uloženy své úspory.
Z velké části navíc nebyly v časech nízkých úrokových sazeb tyto „levné peníze“ investovány „produktivně“. Bylo s nimi spekulováno, například v oblasti nemovitostí.
Každopádně mělo toto fiasko spjaté s SVB za následek celosvětovou nedůvěru v bankovnictví. Například největší akcionář švýcarské Credit Suiesse (tj. Saudi National Bank) razantně odmítl slovy jejího ředitele Al-Khudairího další nákup akcií této švýcarské banky, což byla jedena z hlavních příčin jejího kolapsu. Toho neopomenula využít konkurenční banka UBS, která vzápětí oznámila její odkoupení. Tím se však nic nevyřešilo. Bankovní trh zůstal nejistý, zaměstnanci bank ztrácejí svoje místa a lidé své finance uložené v těchto bankách.
Kapitalisté riskují akumulaci dluhů a s tím další propad do ekonomické deprese čistě pro záchranu svých investic v bankovním průmyslu. Nacházejí se mezi mlýnskými kameny inflace a ekonomické recese, kdy se jedním snaží vytloukat druhé. Z výše uvedených příkladů můžeme pozorovat, že i ty největší a „nejnepotopitelnější“ instituce kapitalistické společnosti mohou zkrachovat a padnout bez státní intervence a bez peněz zbytku společnosti.
Dnešní ekonomická krize úplně rozhodila celou kapitalistickou společnost, a ani politici či experti nevědí co dělat. Není se čemu divit. Pracují a přemýšlejí pouze v hranicích dnešního systému. Odmítají si přiznat, že tato, stejně jako ty předešlé krize, nejsou pouze jakousi ojedinělou chybou své doby, ale že se jedná o příznak celkového úpadku kapitalistického systému. Do té doby, dokud se od něj neoprostíme nepřestanou, ale budou se stupňovat, a to i v kontextu toho, jak se bude vládnoucí třída pokoušet udržet sama sebe nad vodou.