V září minulého roku zahájil Ázerbájdžán rozsáhlý útok na Náhorní Karabach. O toto území již přes sto let vede s Arménií konflikt, který je doprovázen etnickou nenávistí a pokrytectvím okolních, ale i vzdálenějších velmocí. Na počátku února navštívila obě země předsedkyně naší Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová v rámci své pracovní cesty po jižním Kavkazu, ale kromě slov na podporu politicko-ekonomické spolupráce nepadlo nic na podporu více než 100 000 civilistů, kteří byli nuceni po bleskové operaci v září opustit své domovy, ani k odsouzení agresivní politiky Ázerbájdžánu.
„V zájmu České republiky je stabilní a prosperující jižní Kavkaz. Ze sporů mezi Arménií a Ázerbájdžánem těžilo v dlouhodobém hledisku vždy Rusko. To rozhodně není v našem zájmu a dobré vztahy s oběma zeměmi se snažíme využít ke zmírnění napětí. Arménie i Ázerbájdžán oceňují, že to bylo právě v Praze během českého předsednictví v radě EU, kde mezi nimi došlo k průlomovému jednání. Pevně věřím, že dlouholetý konflikt se brzy podaří ukončit.“
vyjádřila se ke konfliktu Pekarová Adamová.
Náhorní Karabach je malé území s velkým bohatstvím. Dominantní je těžba nerostných surovin (zlato, měď, stavební kámen) a zemědělství. Země je díky velkému množství malých hydroelektráren schopna vyvážet i elektřinu. 2/3 celého exportu putují do Arménie a 1/3 do Ruska. Spolu s Ázerbájdžánem, který v exportu bohatství kaspické pánve dominuje, jsou Arménie a Náhorní Karabach klíčovými zeměmi pro Rusko, které si i po rozpadu SSSR nad celým územím drží vojenskou kontrolu skrze Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti podobně jako si ji drží Amerika skrze NATO v Evropě. Dokud se západ drží zpět, snaží se Rusko uvnitř území držet mír pomocí dohod a vojenských jednotek. Ve fázi, kdy obě země mají poměrně silnou ekonomiku a za každou je ochotno se postavit hned několik velmocí, by válka znamenala ránu. Výrazným konkurentem je Turecko, které se od počátku konfliktu staví na stranu Ázerbájdžánu. Navíc je nepravděpodobné, aby Rusko zaneprázdněné válkou na Ukrajině v nejbližší době zahájilo další válku.
Ázerbájdžánská agrese zahájila další humanitární krizi. 100 000 etnických Arménů (téměř veškeré obyvatelstvo Náhorního Karabachu) jsou nyní závislí na arménské státní kase, která však na řádné zajištění všech nestačí. Umí si čtenář představit, kdyby Pekarová Adamová odjela do Ruska, s Putinem si přátelsky popovídala o ekonomické spolupráci a popřála mu hodně štěstí na cestě k mírové dohodě s Ukrajinou? Je to stejné jako přát vlkům hodně zdaru na cestě k mírové dohodě s ovcemi a přesně to udělala Pekarová Adamová v jižním Kavkazu. Sankce proti Rusku ČR znemožnily dělat si další nepřátele. Ázerbájdžán je u nás třetím největším dovozcem ropy, tedy v této době by „morálka“ politiků znamenala hlubší krizi, za níž by opět zaplatili pracující.
Žijeme v době imperialismu, kdy je morálka vládnoucí třídy podřízena snaze zachovat upadající kapitalismus, právo menšiny profitovat z práce většiny a všemi možnými prostředky likvidovat konkurenta. V každém případě je podporována nenávist a bída nevinných, ať už z postoje podpory jedné strany nebo pouhým ignorováním či propagováním prázdných hesel o dobru a míru. Jako materialisté tvrdíme, že každá myšlenka, či postoj má svůj hmotný důvod v podobě zájmu vyplývajícího z postavení ve výrobním procesu, ze vztahu k výrobním prostředkům. Rozpor v morálce je odrazem rozporného společenského řádu. Podpora Ukrajiny se zejména zpočátku jevila být dojemně mesiášská. Leckterý politik si na ní budoval profil bojovníka za hodnotovou politiku. Nicméně ta nejistota způsobená uvalováním sankcí či stále zintenzivňující se mobilizací a rostoucí nenávistí nutí masy pracujících hledat řešení jinde.
My komunisté nabízíme řešení. Pokud poukazujeme na pokrytectví Markéty Pekarové Adamové a západního imperialismu vůči válce o Náhorní Karabach, nečiníme tak z toho důvodu, že bychom chtěli aby Česko či jiné země začaly momentálně vojensky podporovat Arménii. Imperialismus nelze pokořit tím, že se budeme stavět na stranu té imperialistické síly, která je aktuálně přepadena, a tím pod tlakem síly jiné.
Usilujeme o právo obyvatel Náhorního Karabachu na své vlastní sebeurčení, bez vměšování cizích mocností, stejně jako usilujeme o stejné právo na sebeurčení obyvatel Donbasu. Postoj České vlády či Anarchistické federace ohledně podpory Zelenského neznamená nic menšího, než podporu ujařmení obyvatel Donbasu pod dupotem vojenských bot Ukrajinské armády, proti kterému se již v roce 2014 vzepřeli.
A pokud chceme definitivně svrhnout národnostní útlak jako takový, potom musíme svrhnout kapitalismus v ČR, USA, Rusku, Arménii, Ázerbájdžánu, ve všech zemích světa a předat veškerou moc třídě pracujících, jež nebude mít zájem kvůli zisku vraždit své bratry, a naopak bude svého postavení využívat k ukončení bídy na této planetě, pro povznesení lidstva jak morálně tak intelektuálně nad nutnost každodenní dřiny pro extrémní zisky několika málo oligarchů.