Ve dnech 12.-13. listopadu jsme mohli být svědky politicky velmi významné události. V předvečer 30. výročí studentské manifestace na Albertově, se rozhodli studenti pražských vysokých škol k okupaci budovy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, přičemž sami sebe doprovázeli hesly daleko revolučnějšími, než jaké jim mohou nabídnout současné parlamentní politické strany. Tato událost je něčím, co české vysoké školství hodně dlouho nepamatuje. Studentská okupace trvala dva dny, kdy studenti a jejich sympatizanti v budově přespávali, navzdory vůli vedení univerzity, v čele s rektorem Tomášem Zimou, který nedávno neblaze proslul podepsáním milionového kontraktu s firmou Home Credit nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Svou okupací, i svým předchozím odporem vůči tomuto kontraktu studenti prokázali svou sílu, znesnadnili oligarchizaci českého vysokého školství, a dokázali i sami sobě, že v jejich jednotě je obrovská síla, která když se postaví na odpor, tak je na ní krátký i největší český oligarcha.
Na této okupační stávce měli své zastoupení i členové naší organizace - Marxistické Alternativy. Klimatická krize je pro nás marxisty totiž velmi významným tématem. A to celosvětově. Na celé planetě se naši soudruzi z Mezinárodní Marxistické Tendence po tisících účastní studentských stávek za klima, solidarizují s probouzejícími se studenty, a snaží se prezentovat naší alternativu, kterou vnímáme jako jedinou životaschopnou v rámci řešení otázek klimatické krize. V rámci svého působení získávají naši soudruzi čím dále tím většího slyšení mezi studenty, a stávají se i mluvčími celého hnutí, jako když nedávno náš soudruh Maciej v britské Swansea mluvil z marxistických pozic před tisícovkami studentů na celospolečenské stávce 20. září. Maciej je i členem britské Marxistické Studentské Federace, která organizuje a spojuje studenty britských univerzit v boji s kapitalismem.
Naší alternativu prezentujeme otevřeně. Nebojíme se reakcí, a jsme připraveni s každým racionálně diskutovat. Máme v tomto ohledu smysl pro urgenci. Souhlasíme s tvrzeními, že klimatická krize vyžaduje okamžité řešení. Je již problémem i Česka, kdy v posledních letech na základě masivního sucha přišlo mnoho lidí o svou vodu ve studních, a byli odsouzeni k čerpání vody z pouličních cisteren. Ne pro každého je však voda luxusem, a při jejím nedostatku se jasně ukazuje, čí je její nedostatek problémem. Stejně jako v subsaharských republikách, tak ani v Česku to nejsou oligarchové, co by nedostatkem vody trpěli. Miliony lidí zároveň z důvodu nedostatečného přístupu ke zdravotně nezávadné vodě v zemích třetího světa každý rok umírají. Voda jako taková je v rámci logiky kapitalismu komoditou, jejíž cena stoupá v situaci nedostatečné nabídky vůči poptávce.
Na celé planetě se naši soudruzi z Mezinárodní Marxistické Tendence po tisících účastní studentských stávek za klima, solidarizují s probouzejícími se studenty, a snaží se prezentovat naší alternativu, kterou vnímáme jako jedinou životaschopnou v rámci řešení otázek klimatické krize. / Na fotce naši soudruzi z Rakouska ze sekce Der Funke
Přitom jsou to však právě oni oligarchové - vlastníci výrobních prostředků - kapitalisté, kteří současné změny klimatu a sucha způsobují. Tito lidé však žijí daleko od katastrofy, kterou způsobují většině obyvatel naší planety. Za současných 70% světových emisí CO2 může pouhá stovka světových korporací, vlastněná těmi nejbohatšími světovými oligarchy. Populární zábavou těchto lidí přitom v poslední době bývá budování si vlastních luxusních bunkrů v zemi, pro případ katastrofy. Pro miliardy světových pracujících se však se žádným záchranným plánem nepočítá, a ti jsou odsouzeni k životu na povrchu zemském. Na povrchu, který jim je však devastován pro obscénní zisk těch nejbohatších.
I proto klademe důraz na upřímnost naší alternativy. Se studenty, kteří byli velmi ochotní nám naslouchat, jsme diskutovali proto tu skutečnost, že naší planetu nezachrání naše přesedlání k nákupu biopotravin. Naší planetu nezachráníme tím, že přestaneme létat letadly. Že budeme snižovat svou osobní spotřebu, či snad že přestaneme plodit děti. Snížení konzumace vede v rámci podmínek kapitalismu ke krizím, a k následným hlubším a hlubším škrtům v investicích do sociálního státu, pro záchranu těch nejbohatších. Musíme konfrontovat bohaté elity, jakožto původce problému. A musíme zejména dosáhnout racionální formy produkce, bez existence extrémní nadvýroby, která dnes v rámci anarchie volného trhu v současném světě existuje, a enormně plýtvá zdroji naší planety. Racionální forma produkce, a plánované hospodářství však odporuje bratrovražedné logice volného trhu, kde se kapitalisté předhánějí v produkci čím dále tím většího množství zboží za cenu menších a menších investic, nevěda, zda v rámci zmenšující se všeobecné míry zisku budou schopni své zboží také prodat.
Zároveň dochází i k obrovskému množství plýtvání na poli vědy, která je v rámci kapitalismu svázána s otázkou profitu kapitalistů, případně vystudovaní vědci končí celosvětově ve fast foodech, jelikož jejich kapacity kapitalismus nedokáže efektivně využít. My si stojíme však za tím, že vědci by měli být nasazeni k tomu, aby jejich výzkum aplikovaný na produkci zajišťoval důstojný život všem, s co nejmenšími neblahými následky vůči naší planetě. To však opět v rámci logiky kapitalismu není možné, a nebylo to možné ani v období existence zdeformovaného dělnického státu, který tu existoval od roku 1948, kdy byla moc soustředěna v rukou byrokracie místo proletariátu. Byrokracie v ČSSR parazitovala na politické moci, a ve svém rozhodování o produkci si počínala s minimálními ohledy vůči životnímu prostředí. Tuto svou křehkou moc upevňovala totalitářstvím, což v konečném důsledku vedlo k odcizení mas od KSČ a definitivnímu pádu revoluce z roku 1948. Tato deformace dělnických států napříč světem vycházela ze specifických podmínek v Sovětském Svazu 20. let, kdy obrovská hospodářská a kulturní zaostalost původně carského Ruska znemožnila funkčnost demokratického centralismu, a umožnila nástup byrokracie v čele se Stalinem k moci.
Po našem úspěšném diskutování se studenty, kdy jsme získali i nový kontakt a úspěšně prodali všechny naše materiály v rekordním čase, jsme pořídili i naší fotografii s transparentem studentů “Změnu systému místo změny klimatu”. To jsme ještě netušili, jaký humbuk naše fotografie vyvolá. Během několika hodin od sdílení naší fotky na našem FB jsme se stali terčem sdílení mezi anarchokapitalisty a liberály, což vyvrcholilo sdílením fotokopie našeho statusu na statisícové FB stránce Václava Klause mladšího. Toto vyvolalo vlnu negativních reakcí ze strany různých konzervativců, ale i otevřených fašistů, kteří si přišli povětšinou na naší stránku zanadávat. Jelikož nemáme zájem nechat si dělat ze své stránky kanál, a jelikož lidem jako Klaus mladší, fašistům, anarchokapitalistům, konzervativcům a dalším nemáme zájem poskytovat nějaký prostor, tak jsme jejich příspěvky nekompromisně mazali, a útočící profily, vyhrožující nám často za hranicí současných zákonů ČR, bez okolků blokovali. Se svou trochou do mlýna přispěchal i jeden z našich ultralevicových “kritiků”, který byl přítomen na stávce, a který se nás dlouhodobě snaží špinit v sektářském prostředí ve kterém působí, a ve kterém pobírá určité autority. My však osobně nemáme žádný problém se bavit se všemi myslícími anarchisty. I mezi nimi máme své sympatizanty a přátele, a budeme rádi, pokud si i další místo věření na pomluvy udělají o naší činnosti názor sami za sebe, ať už bude jakýkoliv.
Zároveň nás velmi pobavila reakce bulvárního magazínu “Expres”, který o našem distribuování “magazínu se zvrácenými názory” napsal článek. Zajímalo by nás, jestli redaktoři tohoto mediálního bahna vlastní kopii našeho magazínu, aby mohli hodnotit jeho obsah jako zvrácený. Pokud nikoliv, za poplatek plus poštovné jim tuto možnost rádi poskytneme. V textu zároveň zazněl dotaz na proděkana fakulty Soukupa, zda vzniklou situaci s námi míní nějakým způsobem řešit, či nás přímo žalovat. Ten je však dostatečně vnímavý aby si uvědomil, že bavení se s lidmi o marxismu a focení se s transparentem může být jen velmi těžko považováno za jakýkoliv přečin.
Strach ze studentů, strach z revoluce
Celá vlna nenávisti je založená na obrovském strachu. Na strachu z moci studentů, kterou si nyní osahávají, v kombinaci s prolínáním revoluční marxistické ideologie mezi ně. Studenti, stejně jako inteligence celkově, bývají barometrem společenského napětí. Jak v roce 1968, tak i v roce 1989 byli předvojem probíhajících revolucí. Ve Francii roku 1968 studentské stávky a okupace univerzit Sorbonna a Nanterre vyústili v generální stávku francouzského proletariátu, kdy vzniklo fakticky dvouvládí v zemi, které bylo ukončeno až potlačením ze strany Francouzské armády a zrádností Francouzského odborového vedení. Duch Sorbonny byl přitom v minulých dnech přítomen právě i na FF UK. Celkově se dá říci, že při každém vzedmutí studentských mas jsme v za posledních 70 let zažili v našich končinách nějakou revoluci či vznik revolučního hnutí.
Proto reakční pravice využila naší přítomnosti a solidarity se stávkujícími studenty pro útok na celé studentské hnutí, opakujíce dokola ty stejné mantry a stokrát vyvrácené determinismy ve snaze revoluci jako takovou očernit. Tím tito lidé dokázali, že nejsou ochotní akcentovat a zodpovídat vyvstanuvší legitimní otázky mladých lidí ohledně fungování našeho systému a naší planety. Radši využijí záminky přítomnosti marxistů, aby celou stávku delegitimizovali. Ovšem jakožto marxisté jsme celosvětově součástí studentského hnutí. Už i proto, že mnozí z nás jsou sami studenty. Politické útoky na studentské hnutí jsou samy o sobě důkazem, že toto hnutí potřebuje politický přesah. Nelze se zaseknout u kooperace s ekologickými organizacemi, které sisyfovsky mluví o záchraně klimatu v rámci hranic kapitalismu, řka, že budujeme ekologické, a nikoliv politické hnutí. To by se rovnalo snaze udržet dítě v jeho batolecím věku, a neumožnit mu vyrůst. Ekologie je součástí politických otázek, a vyžaduje jasnou politickou alternativu, kdy již pozornému čtenáři nemusíme vysvětlovat, že naše je ta marxistická.
Marxismus je již po několik dekád ze strany buržoazních medií, autorů, vědců a dalších lidí nazýván mrtvou ideologií. Případně zoufale zaostalou. Zároveň se však nachází pod sílícími útoky ze strany propagandy těch stejných lidí. Víte, je těžko uvěřitelné, že tito lidé útočí na něco, o čem by si mysleli, že je to mrtvé. Tedy na něco, co již neohrožuje jejich formu vládnutí. Těmto lidem obecně nestačí jen revoluci pokořit. Je třeba jí zahrnout i vrstvou bahna, aby si snad nikdo nemohl myslet, že je revoluce správná věc. “Revoluce je špatná věc a vždy končí špatně”, “Socialismus vždy vede k bídě”, ujišťuje nás vládnoucí třída, zatímco přepisuje světovou historii, a udržuje ve světě přebytku zboží miliardy lidí v nesmyslné bídě. Na druhé straně však existují lidé, kteří tento nános bahna odklízejí, a odkrývají revoluční monument v jeho celé kráse. Stejně, jako když skotský historik Thomas Carlyle psal knihu o Anglickém lordu protektorovi Oliveru Cromwellovi, kdy uvedl, že aby ji o něm mohl napsat, tak musel “vyhrabat jeho tělo z pod hromady mrtvých psů”.
Nikoliv, marxismus není mrtvý. Ožívá celosvětově s nezměrným odhodláním prokázat v dobách prohlubující se krize kapitalismu svůj obrovský význam coby vědy, jakožto nástroje pokoření panství buržoazie. Proto samotné nošení trika se jménem Karla Marxe vyvolává u reakcionářů tolik nenávisti. Marx sice nevedl žádnou světovou revoluci, ale jeho “neodpustitelný zločin” tkví v tom, že s nastudováním knih britských politických ekonomů té doby - Adama Smitha a Davida Ricarda, analyzoval zejména po ekonomické stránce správně systém ve kterém žijeme, a prezentoval i jasné vědecké řešení problémů, před kterými dnes současná světová společnost stojí.
Je paradoxem, že 12.11. měla na FF UK proběhnout přednáška “Marx a Marxismus”, která však byla v důsledku stávky a okupace zrušena. Studenty jsme však o marxismus neochudili, a ti mohli být svědky práce marxistů v praxi. Práce, která je na hony vzdálena akademickému rozumování o té či oné Marxově obskurní formuli. Budeme tedy velmi rádi, pokud osobně věnujete svůj čas svému vzdělání v oblasti marxismu. A budeme i velmi rádi, pokud se s revolučně naladěnými studenty budeme potkávat a diskutovat s nimi čím dále tím častěji, pro což uděláme maximum!
A žádný Klaus mladší nezabrání studentskému hnutí postavit se na nohy, a navždy poslat jeho, i jemu podobné na skládku historie.
