Jako marxisté usilujeme o revoluční přeměnu kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou. Tvrdíme, že kapitalismus již překonal svou progresivní historickou úlohu a v současnosti dalšímu pokroku ve prospěch společnosti jako celku brání. Věříme, že pouze světová socialistická společnost, jejíž ekonomika bude řízena demokraticky, dá postupně vzniknout nové spravedlivé společnosti bez vykořisťování člověka člověkem a nejistot většiny populace. Boj proti kapitalismu a jeho společenskému řádu chápeme jako objektivní nutnost, jejíž šepot se mění v řev vyzývající k mobilizaci třídně uvědomělých mas. Do tohoto boje přivítáme kohokoliv nehledě na jeho pohlaví, barvu kůže nebo národnost. Mezi další prostředky které uměle rozdělují a oslabují třídu utlačovaných je náboženství. Abychom jej dovedli překonat, je potřeba se seznámit s okolnostmi jeho vzniku a následně pochopit v kontextu vývoje lidstva. V opačném případě bychom byli utopisty, kteří sice ví, proti čemu bojují, avšak nikoliv za co bojují.
Náboženství vs věda
Marxisté jsou dialektici materialisté. Materialismus, jenž zastáváme zcela vylučuje existenci všemocné a vševědoucí entity, jako je např. Bůh. Jsme toho názoru, že veškeré jevy jsou hmotné stejně jako jejich podstata, a tudíž se v procesu poznání držíme ověřitelné reality nás obklopující. Nicméně otázky, jež si člověk přirozeně na základě svých potřeb pokládá, vždy předběhnou omezené možnosti lidských smyslů, a tudíž není překvapením, že nemohl-li člověk nalézt odpovědi na své světové otázky ve světě samotném, hledal je mimo něj. V dávné minulosti mu pomohlo právě náboženství a víra v cosi dobrého a zlého, co stojí nad ním a určuje osud jeho i okolí. Mimo jiné se formoval zárodek teorie kreacionismu.
Tisíciletí šla, lidské smysly se díky pokrokovým technologiím a metodám zdokonalují a posouvají poznání vpřed. Vědecké výzkumy nám dokázaly, že člověk stejně jako ostatní živočišné druhy prošel miliony let vývoje a že původ veškerého života nespočívá ve vůli nadpřirozené entity, nýbrž v neživé hmotě. Objevy v oblasti genetiky neustále odhalují a potvrzují dialekticko-materialistický pohled a ačkoliv se stále najdou ti, kteří věří, či dokonce šíří kreacionistické lži o Bohu, jenž během šesti dnů stvořil svět a člověka z prachu, nelze popřít, že věda tyto lži již úspěšně rozmetala. Představa o tom, že každý druh byl stvořen samostatně inteligentním stvořitelem a že člověk by stvořen v obrazu božím, zcela objektivně padla.
Evoluční teorii lze označit za nezpochybnitelnou. Je dokázáno, že naše geny sdílíme s mnoha dalšími živočišnými druhy. Některé z nich lze dokonce sledovat až k primitivním organismům, jako jsou bakterie. Existuje dokonce hypotetická buňka s názvem LUCA (Last Universal Common Ancestor), což je poslední společný předek, z něhož se pravděpodobně vyvinul všechen život na Zemi, jak jej dnes mapujeme.
Pokud věda slouží k porozumění světa lépe než náboženství, proč náboženství stále existuje? Je to vcelku jednoduché - lidé se bojí smrti a náboženství jim dodává útěchu. Nábožní kazitelé hlásají, že po smrti na ně čeká další život, jenž má být lepší než ten pozemský, pokud tedy čirou náhodou nevěříte v jiné náboženství, kdy se naopak můžete těšit na nekonečná muka a zatracení v pekle. Materialismus existenci posmrtného života popírá, tvrdí, že život končí zničením fyzického těla a že vědomí, chceme-li duše, je pouhým produktem hmoty nezávislé existence neschopným. Ona duše má být podle náboženství nehmotná. Jak ovšem může život existovat bez hmoty již nijak za doprovodu ověřitelných důkazů nepopisuje.
Třídní společnost učinila životy lidí natolik obtížnými, že hledají útěchu v náboženství. To je také jeden z důvodu, proč existuje korelace mezi vysokou kvalitou života a nevírou. Lidé s vysokou kvalitou života spíše nevyhledávají náboženské mýty o krásném posmrtném životě, protože již svůj pozemský život považují za dostatečně naplněný a smysluplný. Pro valnou většinu lidstva tomu tak ovšem ještě není. Lidé by se ráje neměli dočkat až po smrti, měli by ho vybudovat již tady a nyní na Zemi.
Zdroj: Miloslav Chaloupka/ČTK
Náboženství dříve a dnes
Stejně jako kapitalismus i náboženství hrálo významnou historickou roli. Křesťanství mělo např. na počátku své existence revoluční charakter. Jednalo se o masové hnutí té nejchudší a nejutlačovanější vrstvy společnosti. Římané jej nazývali ,,hnutím otroků a žen”. Sám Kristus se po většinu času pohyboval mezi chudými a útočil na bohaté. Ve skutečnosti jedním z prvních činů Krista, když poprvé vstoupil do Jeruzaléma, bylo vyhnání směnárníků z chrámu. Kromě toho také tvrdil, že je snazší pro velblouda projít uchem jehly než pro bohatého člověka vstoupit do království nebeského. Rané křesťanství bylo hnutím chudých proti bohatým a mocným.
Podíváme-li se na činy moderní církve, můžeme vidět, že revoluční tradice křesťanství zcela vyšuměla. V dnešní době jsou církve extrémně bohaté a vlivné instituce, jež hrají do karet buržoazní vládnoucí třídy a jejímu zájmu odvrátit pozornost od třídního boje v období krize. Ve 20. století podporovaly Hitlerovu diktaturu a požehnaly armádám fašisty Franca. Papež Pius XIII. podporoval Mussoliniho a Hitlera, zatímco kritizoval SSSR.
V historii se také křesťanství vžilo do role bojovníka proti vědě a poznaní. Galileo Galilei byl nucen pod hrozbou upálení odvolat své myšlenky. Giordana Bruna upálili a Charlese Darwina pronásledovali za drzost postavit se proti lži kreacionismu. Dokonce i dnes se najdou lidé, kteří by chtěli, aby se Genesis vyučoval na školách a aby se malým bezbranným dětem vyhrožovalo peklem. Křesťanství stejně jako ostatní náboženství již nemá progresivní historickou úlohu. Stalo se zpátečnickou a karcinogenní silou, přežitkem středověku a symbolem nového úpadku.
Jak náboženství překonat?
Jak již bylo zmíněno, náboženství má dnes podobný úpadkový trend jako kapitalismus. Skvělou ukázkou toho, jak se s ním vypořádat, může být bolševická revoluce v Rusku. Bolševici krátce po revoluci odloučili stát od církve, zakázali učit náboženství ve školách a zakázali církvi vlastnit majetek. Církev nebyla právnickou osobou a veškerý majetek jí vlastněný se znárodnil. Kromě státního zásahu vůči náboženství se však snažili zvýšit životní úroveň a zakládali různé stranické i nestranické spolky a organizace, což šlo nové spravedlivější společnosti naproti. Lidé nebudou mít potřebu věřit v posmrtný ráj, když tento ráj vybudujeme zde na Zemi. K tomu je potřeba se organizovat s komunisty a ozbrojit světový proletariát vědeckou filozofií a na ni navazující teorií revolučního třídního boje. Jen skrze transformaci pod záštitou dělnického státu a světové socialistické revoluce se lze krůčky přibližovat k nové společnosti bez jakékoliv formy útlaku - ke společnosti komunistické.
„Najednou jsem si uvědomil, že zbožný ruský lid už nepotřebuje
kněze, aby se vymodlil do nebe. Na zemi budovali království
zářivější, než jaké nabízelo jakékoli nebe, a pro které bylo ctí zemřít.“
-John Reed