Ve dnech 25.-27. června 2021 proběhlo ve slovenské Bratislavě zatím nejvýznamnější setkání členů československé sekce Mezinárodní Marxistické Tendence, kde měli možnost se setkat členové, kteří jsou často ve svém okolí organizačně izolovaní, žijící od sebe až 800 kilometrů daleko. Program byl během tohoto víkendu velmi intenzivní, a celkově inspirativní pro naší další politickou činnost. Jednou z našich nejvýraznějších aktivit byla během tohoto víkendu intervence na demonstraci slovenských odborářů, kde jsme s našimi magazíny a brožurami zaznamenali celkově velmi pozitivní přijetí. Za důležité se dá rovněž považovat i naše navazování kontaktů se členy slovenské strany Socialisti.sk, kdy jsme s jedním z nich rovněž uspořádali diskuzi, kde jsme se vzájemně představili. Ačkoliv se vzhledem ke stále nízkému stupni rozvoje naší práce nedá tento náš víkendový mítink nazývat kongresem, tak se nám ve slovenském hlavním městě podařilo vybudovat celkově seriózní, kongresovou atmosféru, která je pozitivním předpokladem pro náš následující organizační vývoj.
Kapitalistická Severní Korea
Zejména v posledním období se marxismus ze strany jeho buržoazních kritiků setkává stále intenzivněji se snahou jej pošlapat, diskreditovat, odsoudit, zničit, a představit veškeré jeho propagátory a zastánce za vrahy, totalitáře, padělatele historie, šiřitele nenávisti a odpůrce demokracie. Pro autory, jako je například Martin Schmarcz z magazínu „I“ (který patří pod mediální konglomerát Czech News Center (CNC), vlastněný jedním z nejbohatších Čechů a dolarovým miliardářem Danielem Křetínským, Patrikem Tkáčem, vlastnícím 55 miliard korun (1) a dalším oligarchou Romanem Korbačkou) není žádná nadávka proti marxismu a urážka jeho zastánců dost silná, a žádná úroveň praktikované žurnalistiky příliš nízká na to, aby byly proti marxismu a marxistům použity. Přesně v tomto duchu sepsal pan Schmarcz loni svůj text "Je marxismus sexy? Je to nacismus pro chytré!", přičemž aktivně věnoval svůj čas i jiným textům, o jejichž úrovni vypovídá výše zmíněný titulek. Zatímco je společensky známým faktem, že například „zaručené zprávy“ o covidu šířené portály typu otevrisvoumysl.cz, kde se můžeme dočíst, že je covidová vakcína nástrojem depopulizace planety, způsobuje agresivitu a narušuje menstruační cyklus jsou ryzími fabulacemi, jejichž vědecký podklad se ztrácí v nedohlednu, tak jsme ze strany oligarchických medií bombardováni stejně „vědeckými“ informacemi o tom, že marxismus zabil minimálně sto milionů lidí, že byl Marx hloupý nepracující lenoch, že je marxismus proti přírodě protože jsou lidé přirozeně hamižní a asociální, že Lenin byl loutka německého kaisera, že jsme jako komunisté teroristé a násilníci, a že celá naše aktivita vychází ze závisti, osobní neschopnosti a ze snahy likvidovat demokracii v tom nejvíce přirozeném, efektivním a historicky už navždy jediném systému. Amen. Slyšeli jsme slovo Boží.
A přesto, že je do této antikomunistické kampaně, investováno tolik miliard, tak ejhle – z nějakého důvodu přibývá počet kacířů, kteří toto evangelium obcházejí, studují Marxe, Engelse, Lenina, Trockého a další, a nepodřizují se stále opilejším kázáním feldkurátů Katzů, kteří této církvi slouží, a budují si na ní své živobytí.
Autoři typu Schmarcz pozorují tento vývoj v současném světě se zděšením. Krize vyčerpaného kapitalistického systému prostupuje všechny póry naší společnosti. Rostoucí obrovské hory státních dluhů stojí v kontradikci s obrovskými rostoucími horami peněz, které leží na účtech světové oligarchie. A co hůře. Tyto peníze se čím dále tím hůře investují, aby vytvářely nový profit – tuto životodárnou esenci kapitalistického systému. Nedostatečný profit kapitalistů je tedy třeba dotovat, a to z veřejných peněz, kde se jen v Česku připočte ke státnímu dluhu za poslední dva roky zhruba bilion korun. Významnou čárou přes rozpočet byla v tomto ohledu i samotná smrtící pandemie koronaviru, která neustále obchází tuto planetu, a kosí zejména chudé a neprivilegované po milionech jako černá smrt. Tato situace pohoršuje zejména mladé lidi, kteří nemají zájem v takovýchto podmínkách prožívat své životy. Schmarcze a další tak v posledních letech výrazně znepokojily například události studentských stávek a okupací spojených s tématem klimatu, kde oligarchie ztratila kontrolu nad myšlením mladých lidí, kteří požadovali v ulicích radikální, až revoluční změny na úkor soukromého profitu.
Hlásné trouby buržoazie na tento vývoj reagují tím, že nám zde budují Severní Koreu, před kterou nás zároveň varují, a „které bude zajisté nevyhnutelně dosaženo, pokud marxismus zvítězí“. Podle těchto lidí je třeba více soch a transparentů s vůdci jako Havel a mučedníky jako Horáková. Je třeba vyzývat k honům na čarodějnice proti všem kacířům. Je třeba přepsat historii, vysílat antikomunistickou propagandu z tlampačů v metru, a stavět nová a nová „muzea komunismu“ pro rozšíření povinných dvou minut nenávisti na celé hodiny v životech všech občanů. To vše přesně podle logiky kterou vyjádřil charakter Frank Burns z kultovního seriálu M*A*S*H* - „Pokud se každý z nás nepřizpůsobí, nebudeme poslouchat rozkazy a nebudeme slepě následovat své vůdce, pak není možnost, abychom zůstali svobodní.“
Bratislavské přetírání zbytků tmavě zelené na rudou
V Bratislavě jsme se ale rozhodně nesešli proto, abychom podobně jako různí zastánci deformovaných komunistických stran a organizací nad touto situací plakali a považovali jí za nepřekonatelnou překážku. Uvědomujeme si, že antikomunismus je objektivní skutečnost v rámci kapitalistické společnosti, který vládnoucí třída musí živit více či méně podle toho, jak se cítí ohrožena ztrátou vlastních privilegií. Tato propaganda tak není ani tak projevem síly kapitalismu jako jeho slabosti. Je znakem toho, že si vládnoucí třída uvědomuje, že už historie vydala rozkaz k tomu, že je čas pro společnost novou, která odstraní jejich privilegia, zatímco by se oni udrželi rádi déle u moci - historii navzdory.
Lidé nejsou hloupí. Antikomunistická propaganda je nafouknutá bublina, která sice může po určitý čas ovlivňovat myšlení a důvěru mnoha studentů a pracujících ke komunistům, ale může také velice rychle splasknout při zásadních událostech, které s rychlostí úderu blesku mění uvědomění těchto lidí. Nejlepší obranou proti antikomunistickému honu na čarodějnice je být co nejneoddělitelnější součástí širšího hnutí studentů a pracujících, a přesně v tomto duchu a s těmito cíly probíhala naše práce a organizační mítink v Bratislavě.
Jak již bylo uvedeno výše, jednou z nejvýraznějších součástí našeho mítinku byla naše účast na velmi živelné demonstraci slovenských odborářů, kteří se sjeli z celé země do Bratislavy, aby se mobilizovali proti útokům Hegerovy vlády na výdobytky prajujících jako jsou snižování minimálních mezd, rušení třináctých důchodů či zrušení důchodového stropu ve věku 64 let. Dá se říci, že na nás odhodlání zejména řadových odborářů zanechalo hluboký dojem. Během samotné demonstrace nebylo pro skandování a trubky zúčastněných slyšet vlastního slova, a z davu se ozývaly požadavky na neomezenou generální stávku. Jelikož se o konání celé demonstrace na Slovensku nedozvědělo příliš mnoho lidí, tak se při pochodu lidé na ulici k demonstrujícím přidávali na místě, a při projevech odborářů se zastavovali na chodnících a poslouchali. Celková nálada asi pěti stovek účastníků by se dala shrnout větou „Rozdejte nám zbraně!“.
Rozdíl byl patrný zejména mezi živelností řadových účastníků a reformní umírněností odborových organizátorů, kteří po akci vyzývali ke zpěvu slovenské hymny, a kdy se dokonce jedna z postarších organizátorek (jako jediná na celé demonstraci) snažila naší přítomnost, zejména s naší rudou vlajkou, neúspěšně a nedemokraticky ukončit. Jednalo se však o demonstraci veřejnou, a odborová byrokracie nemá co lidem vnucovat o čem se smí nebo nesmí bavit, nebo co smí nebo nesmí zastávat, pokud nikoho neobtěžují a shromáždění záměrně nenarušují. Svojí aktivitu vzdala hned poté, co se začali na demonstraci rovněž projevovat i zástupci slovenské strany Socialistů, a poté co se o nás v hloučku pozorovatelů pochvalně vyjadřoval i poslanec Luboš Blaha, se kterým jsme vedli krátkou diskuzi, i navzdory tomu, že se ne se vším co hlásí ztotožňujeme.
Této demonstrace se kromě nás zúčastnili rovněž i zástupci různých politických stran, a taktéž lidé navenek zastávající velmi odlišná politická stanoviska. Objevili se zde zástupci SMERU-SD, Socialistů.sk ale i krajně pravicové Republiky či SNS. Byla zde vidět trika s Che Guevarrou, ale i s Vladimirem Putinem. Přesto, či spíše právě proto, bylo přijetí nás, coby marxistů s našimi magazíny a rudou vlajkou velmi vřelé a energické. Ještě jsme ani pořádně nedošli na místo zahájení demonstrace, a už se s námi chtěli fotit asi padesátiletí odboráři s vestami OZ KOVO, a vyzvídali od nás, jak se stavíme k situaci na Ukrajině, kde se s naší pozicí dokázali ztotožnit.
Distribuce našich magazínů šla jako na drátkách. Někteří odboráři projevovali zájem o náš magazín velmi dychtivě, jiní s pochopitelným nejistým očekáváním toho, zda se s jeho obsahem po zkušenostmi s organizacemi typu KSS budou moci ztotožnit, kdy se i tak úspěšnost distribuce, kterou si vzala na starost slovenská část našich členů mohla odhadem zúčastněného autora tohoto textu pohybovat okolo 50% i větší.
Co se týče podporovatelů nacionalismu a Putina je třeba poznamenat, že jako marxisté nemůžeme být pedanty, a musíme v první řadě pochopit, proč si nacionalisté získávají takové slyšení i v řadách slovenských pracujících. Navždy zavrhnout pracujícího člověka co volil LSNS nebo SNS by bylo velmi jednoduché. Samozřejmě – naše organizace je striktně proti jakémukoliv nacionalismu a s ním spojené demagogii, a nemáme v žádném případě zájem budovat přátelské vztahy se stranami a organizacemi zastupujícími takovéto názory. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že při nepřítomnosti skutečné a životaschopné revoluční alternativy, která by mohla efektivně naplnit očekávání širokých mas studentů a pracujících, zkoušejí tito lidé alternativy i jiného, často zcela kontrarevolučního charakteru. Slovenští pracující hledají alternativu, a v rámci vzniklého politického vakua po úpadku KSS vyplňují toto pseudorevoluční vakuum různé organizace a myšlenky. Naše pozice v rámci této demonstrace tak plně vycházela z myšlenek Komunistického Manifestu, kde se píše:
„Komunisté se liší od ostatních proletářských stran jedině tím, že na jedné straně v boji proletářů různých národů vytyčují a obhajují společné zájmy všeho proletariátu, nezávislé na národnosti; na druhé stran tím, že na různých stupních vývoje, jimiž prochází boj mezi proletariátem a buržoazií, zastupují vždy zájmy celého hnutí. Komunisté jsou tedy v praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející částí dělnických stran všech zemí; v teorii vynikají nad ostatní masu proletariátu pochopením podmínek, průběhu a všeobecných výsledků proletářského hnutí.“
Neplakali jsme tedy ani nad tím, že někteří přítomní pracující momentálně hájí reakční myšlenky, a skutečně jsme i pobízeli kupředu, jako když jsme vedli rozhovor s odborářem s trikem zmiňovaného Vladimira Putina, kdy jsme se i s ním po diskuzi dokázali na mnohém shodnout, kdy mu velmi imponovala zmíněná skutečnost, že dříve naši zástupci v britském parlamentu, z marxistické tendence „The Militant“ brali pouze dělnickou mzdu, kdy zbytek věnovali na budování vlastní strany. U mnohých pracujících hájících různé myšlenky naše diskuze s nimi končily přátelským podáním ruky.
Zcela nečekaně naše distribuce neskončila ani se samotnou demonstrací, kdy se našemu slovenskému soudruhovi zdařil kuriozní moment, kdy prodal náš magazín ve frontě v jednom nejmenovaném globalizovaném fast foodu mladému studentovi s revolučním odznakem na oblečení. Kritici marxismu uvádějící, že by naše činnost měla vycházet z maloburžoazního bojkotismu „všeho co vyrobil kapitalismus“ se po přečtení této věty zcela jistě v křeči svíjejí na svých židlích. Výtěžky z této naší účasti na demonstraci odborářů jdou na pokrytí výdajů na uspořádání bratislavského mítinku, kdy jsou však zkušenosti které nabrali naši mladí soudruzi při přímé distribuci penězi nevyčíslitelné.
Nové logo, nové kontakty
Po naší intervenci na demonstraci odborářů pokračovalo naše bratislavské setkání diskuzí s novým členem a organizačním mítinkem, na kterém bylo například přijato naše nové logo. Logo je sice samo o sobě pouhým obrázkem, který svět sám o sobě nezmění, ale jeho přijetí je pro nás zároveň výzvou v tom ohledu, že nás oficiálně zavazuje k budování revoluční organizace pod tímto emblémem. Po sérii návrhů, které vznikaly posledního půl roku jsme nakonec vybrali jednoduchou kombinaci ozubeného kola zosobňujícího pracující třídu, a srpu a kladiva v té variaci, v jaké se nachází na pomníku hrobu Lva Trockého v mexickém Coyoacánu. Toto logo o nás samo o sobě říká, že se nestydíme za to, že jsme komunisté, a vychází z dalšího citátu z Manifestu Komunistické strany kde se píše:
„Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.“
Závěrečný den našeho mítinku byl ve znamení setkání se členem Socialistů.sk, ve kterém došlo k našemu vzájemnému představení. Již dříve se našich discordových diskuzích objevili zástupci této strany, a dá se očekávat, že na sebe v budoucnu budeme na Slovensku narážet vzájemně čím dále tím více častěji. Soudruh se kterým jsme se setkali však vynikal tím, že již dříve poslouchal podcasty americké sekce naší internacionály, které ho motivovaly se nás přímo zeptat jak by se mohl do naší činnosti aktivně zapojit.
Samotný víkendový mítink byl zakončen již v neorganizačním duchu výstupem na vojenský památník Rudé Armády Slavín, při příležitosti nedávného 80. výročí nacistického útoku na Sovětský svaz.
Závěrem
Pokud čtenář dočetl reportáž až sem tak jistě pochopí, že tento náš víkendový mítink nemůžeme hodnotit jinak než jako velmi úspěšný a inspirující. Letošní mítink v Bratislavě zcela a ve všech ohledech předčil náš první mítink, který zde proběhl roku loňského. Není tedy ani důvod si nemyslet, že příští rok bude náš mítink ještě kvalitnější, až nakonec dostane podobu plnohodnotného kongresu naší československé organizace. V blízké době nás čeká ještě mítink se členy a kontakty v Severních Čechách, kde můžeme vybudovat podobnou atmosféru, jako tento víkend v Bratislavě. Cesta k dalšímu rozvoji naší organizace je zcela otevřená, a čekají na ní ve skutečnosti miliony pracujících a studentů, kteří jsou čím dále tím více otevření naším myšlenkám, a které v současné situaci můžeme získat na naší stranu, a to i bez toho, aby se z nás stali oligarchové typu pánů Křetínských, Tkáčů a dalších.
Proletáři všech zemí, spojte se!
(1) TARAMBA, David. Miliardáři v Česku: Babiš už není ani druhý. Euro. 2019-09-28, čís. 39, s. 12-16.