V historii bylo prolito mnoho krve za to, aby pracující Československa a následně i Česka mohli mít svůj vlastní politický bojový nástroj - Komunistickou stranu. Komunistická strana Československá byla založena přesně před sto lety - v roce 1921 - v období vůbec nejsilnějších antikomunistických represí které kdy tato země zažila, kdy nově ustanovená prvorepubliková buržoazie užívala v hrůze před událostmi v Rusku vládu teroru k tomu, aby zastrašila československé pracující, kteří tehdy s Říjnovou revolucí masově sympatizovali. KSČ následně za První republiky bojovala na straně československých pracujících během mnoha třídních střetů, kdy organizovala tábory nezaměstnaného lidu, které byly násilně rozháněny policií, demonstrace jako "Rudý den" v Praze, a také stávky, jako byla Velká mostecká. Komunisté v Československu následně hrdinně bránili prapor strany i navzdory nacistické okupaci i rozkazům Stalina, kdy Gestapo v Protektorátu násilím zlikvidovalo tři ilegální ústřední výbory KSČ - ale komunisté přesto nebyli zlomeni a dále kladli odpor a vydávali a distribuovali ilegální Rudé právo. Dnes je ovšem Komunistická strana opět v ohrožení. Je ohrožena jednak zevnitř svou extrémní degenerací a vlastním vedením, které soustavně zrazuje zájmy českých pracujících a kolaboruje s vládou buržoazie, ale také zvenčí, kdy si reakce brousí zuby na to, aby v časech historického oslabení Komunistické strany mohla tuto ilegalizovat a omezit tak v době nejhlubší krize světového kapitalismu možnost pracujících se proti vládě oligarchie bránit. V této době je třeba více než kdy dříve jít k volbám, volit Komunistickou stranu, a znesnadnit tak vládnoucí třídě útoky proti ní a celému komunistickému hnutí.
Vnitřní hniloba KSČM
Situace uvnitř Komunistické strany Čech a Moravy je dnes, v roce 2021 zcela katastrofální. V této straně neexistuje vůbec žádný kádrový princip ani stranické prověrky, a může do ní vstoupit kdokoliv, kdo si to usmyslí. KSČM je tak rájem pro byrokraty, kariéristy a oportunisty toho nejhoršího ražení, kteří v této straně působí nikoliv proto, aby bojovali za zájmy pracujících na českém území, ale aby si vyhlédli teplé místo ve vedení strany, případně ve státní správě. Příkladem za všechny je Hana Aulická-Jírovcová, mimojiné "komunistka", která hanebně prosazovala spolu s ODS a dalšími buržoazními stranami útoky proti těm nejchudším v podobě možnosti odebírání dávek v hmotné nouzi, která si údajně místo na kandidátce do poslanecké sněmovny vynucuje výhrůžkami vůči svým spolustraníkům v Ústeckém kraji.
Tomuto složení strany odpovídá i její program, který nemá s revolučním bojem proti kapitalismu nic společného. Místo boje za demokratickou vládu rad pracujících a jejich kontrolu nad výrobními prostředky vidíme v programu KSČM kromě čistě reformistických požadavků i snahy o podporu české maloburžoazie, o boj proti migrantům, či snahu o zcela nesmyslnou potravinovou soběstačnost Česka.
Veřejné vystupování vrcholných představitelů KSČM přitom připomíná soutěž, ve které se soupeří o to, kdo nejvíce zradí zájmy pracující třídy. Již legendárním se stal třeba nedávný výstup poslance KSČM Zdeňka Ondráčka, který v časech nejhlubší koronavirové pandemie, kdy denně umíraly stovky lidí, proslul u řečnického pultíku v poslanecké sněmovně svým sloganem "Nechme živnostníky podnikat", když požadoval otevření horských skiareálů. Za zmínku ale určitě stojí i aktuální veřejné vyjádření předsedy Vojtěcha Filipa proti manželství pro homosexuální páry, televizní demagogické překrucování Marxe a jeho textu o irské imigraci ze strany Kateřiny Konečné ve smyslu odporu proti migrantům v Evropě, nebo rovněž aktuální vyjádření poslance Dolejše:
"KSČM je za tržní ekonomiku, nikoliv byrokratickou. Ale se strategickým řízením - tedy ani fronty na banány, ani fronty na úřadech práce a sociálce.".
Vrcholné vedení KSČM rozhodně nejsou lidé, za kterými byste si mohli chodit pro rady v teoretických otázkách marxismu. Jedná se o zrádcovskou verbež pracující třídy toho nejhoršího kalibru, kterou místo boje za zájmy pracující třídy zajímají jen křesla ve sněmovnách a jiná teplá místa.
Učňové by stále vyslali KSČM do parlamentu
V této situaci je malý zázrak, že KSČM ještě vůbec bojuje na pomezí setrvání v poslanecké sněmovně. Dokládá to jen tu skutečnost, že má pracující třída v Česku velmi silnou revoluční tradici. Mnoho lidí, zejména starší generace, si moc dobře pamatuje, co ztratilo s pádem minulého režimu deformovaného dělnického státu, a volí KSČM doufajíce v iluzi, že by jim tato strana snad mohla vrátit alespoň něco z takových věcí jako právo na bydlení, na práci, brzký odchod do důchodu a další věci. I přes stav věcí v ní a okolo ní dokonce i 5,2% mladých učňů ve studentských volbách volilo KSČM!
Pracující třída je v Česku nominálně silnější než kdy dříve, a v současné nejhlubší kaptialistické krizi v jeho historii zejména mladí studenti a pracující vidí potřebu radikální a revoluční změny společnosti velmi intenzivně. Marxismus má ve skutečnosti v české společnosti vydlážděnou cestu, a čeká jen na schopnou organizaci, která by na základě kvalitního revolučního programu, za který má smysl bojovat, dokázala sjednotit tyto stále více nespokojené masy, a vést je směrem k historickému vítězství komunismu.
Byrokraté a neschopné kádry uvnitř KSČM však tento bohatý revoluční potenciál nedokáží využít, a přímo odrazují a demoralizují tyto masy studentů a pracujících svými zradami a politickými přehmaty. Proto lidé stále méně vnímají KSČM jako řešení svých problémů, jako stranu, za kterou má smysl bojovat, bránit jí, a jako subjekt, kterému má smysl jít věnovat svůj hlas u voleb.
Dnes již je zřejmé, že letošní volby dopadnou porážkou KSČM. Tyto volby jsou fraškou, ve které jsou tři největší kandidující subjekty v otázkách politického programu takřka identické, a jedná se jen o soupeření různých vrstev oligarchie o moc, kdy lidé nevolí tyto strany z důvodu nějaké důvěry k nim, ale jako vidinu menšího zla vůči jejich protikandidátům. Rozvinutá revoluční komunistická strana s kvalitními kádry a kvalitním programem by ve skutečnosti v této situaci mohla být bagrem, který by před sebou byl schopný drtit zástupce Pirátostanu, SPOLU i ANO, a který by mohl dosáhnout rozhodného volebního vítězství. Není zároveň pochyb o tom, že by v takovéto situaci tyto strany a koalice zanechaly vzájemných šarvátek, a rychle by se proti takto silné Komunistické straně spojily.
Severní Koreou proti komunismu
Otázka však je, jak tato porážka bude velká. Odchod KSČM z parlamentu by ve skutečnosti znamenal katastrofu pro českou pracující třídu, a zásadní ohrožení celého komunistického hnutí, riziko dalšího přepisování historie, nové a ještě volnější propagace antikomunistické demagogie a ohrožení utažením šroubů buržoazní demokracie.
Jak se dalo očekávat, tuto možnost velice rychle vycítila reakce, která zahájila novou předvolební ofenzívu proti KSČM pod hashtagem #SbohemSoudruzi. Ve středu této ofenzívy se opět nachází obskurní spolek Dekomunizace, kterému český stát nemá problém na jeho kampaně zasílat takřka neomezené množství finančních prostředků z kapes českých daňových poplatníků, jako již tomu bylo možno pozorovat při jeho kampani "Zavražděna komunisty". Tento spolek nemá absolutně žádný problém se zcela monstrózním a dystopickým způsobem vedení antikomunistické propagandy, připomínající snad jen všudypřítomnou prokimovskou demagogii v Severní Koreji. Čím je antikomunistický slogan demagogičtější, a čím jsou prostředky k jeho prosazování totalitářštější - tím pro tyto lidi lépe. Cílem těchto lidí opravdu není nic jiného než hon na čarodějnice.
Ve finále jsme tak ze strany tohoto kapitalistickým státem podporovaného spolku mohli pozorovat antikomunistickou masáž mladých lidí už od co nejvíce útlého věku, do kterého se samozřejmě musí zapojit i univerzity, budování ikon, všudypřítomné demagogické slogany o vraždících komunistech, a pouštění této demagogie z tlampačů ve veřejném prostranství a v dopravních prostředcích jako je pražské metro. Na poskytnutí vyvážené historické analýzy, důvodů degenerace dělnického státu, a rozdílu mezi bolševismem a stalinismem rychle můžete ze strany těchto lidí zapomenout. Jejich cílem není edukovat. Jejich cílem je špinit, a poskytovat ideologické ospravedlnění současné vyčerpané světové vládě oligarchie.
Současný stav kapitalismu versus buržoazní demokracie
Něco podobného můžeme očekávat i s touto novou kampaní, do které jsou zapojováni i současní režimní umělci. Tato mobilizace reakce je však ještě o stupeň nebezpečnější než v případě kampaně ikonizující Miladu Horákovou. Jejím cílem totiž není nic menšího, než totální eliminace a ilegalizace marxismu jako takového. Tedy jakékoliv organizované snahy o skutečnou systémovou změnu. Každý kdo není za kapitalistický status quo má být podle těchto lidí kriminalizován. Podívejme se, co o své nové kampani Dekomunizátoři sami píší:
"Uvědomujeme si, že nově vzniklá populistická hnutí jsou také obrovskou hrozbou demokracie, ale komunismus je již svým názvem protiprávní a nemá tedy v české politice co dělat. Nechceme, aby se opakovala situace, kdy vláda existuje díky podpoře komunistů.
„Bojovat proti komunismu je nutno, pořád od rána do večera, všemi prostředky, které jsou k dispozici"
říkal Ivan Medek, jeden ze zakládajících členů spolku Dekomunizace. Připojte se k nám a přijďte 8.–9. října 2021 k urnám. Vymeťme konečně komunisty z parlamentu."
Tito lidé se nezastaví před ničím, jak sami uvádějí. Proti komunismu chtějí bojovat všemi dostupnými prostředky. Tedy i terorem, represí, totalitářstvím a demagogií. A kapitalistický stát je v tom velice rád podpoří. Jediný důvod, proč ještě nemohli uskutečnit své cíle tkví v tom, že má KSČM navzdory své masivní degeneraci stále dost silnou společenskou podporu a politické zástupce v současném kapitalistickém státu. Ovšem když KSČM z parlamentu vypadne, potom se těmto lidem otevře nový prostor k manévrování, a jejich útoky na základní práva pracujících budou ještě drzejší, a samotné ohrožení existence legální komunistické strany o to větší. Otázka je kdo přijde další na řadu v případě ilegalizace KSČM. Budou to odbory, kterým bude snaha osekat jejich pravomoci či ještě více byrokratizovat jejich struktury aby se dostaly pod užší kontrolu státu a kapitalistů? Dostaneme se do situace jaká je v Polsku, kde státní policie slídí na univerzitách, aby zjistila, zda náhodou nejsou tamní přednášky příliš marxistické, a podezřívá jejich účastníky z "protinárodní činnosti"? Nebo do situace na Ukrajině, kde fašistické úderky řádí se schválením státu, fyzicky napadají komunistická shromáždění a vlastně každého koho jen podezřívají z komunismu, vypalují domy odborů, kdy i napadli kanceláře Komunistické strany Ukrajiny po jejím zákazu?
Fašisté zapálili dům odborů v Oděse
Volba KSČM se tak pro nás nestává volbou jejích představitelů a všeho bahna, které se v této straně nachází. Stává se principem obrany nás samotných coby komunistů, a práva pracujících legálně se organizovat v Komunistické straně. Stává se snahou ulehčit si naší práci. Marxistická Alternativa podobně jako KSČ v období Protektorátu neskončí i kdyby měla být ilegalizována a pronásledována, ale může působit v podmínkách schůdnějších než v případě existence všudypřítomné tupé represe.
Současný stav KSČM neumožňuje její dlouhodobé parlamentní působení
Nedělejme si iluze. Současný stav, v jakém teď KSČM právě je, tuto stranu nevyhnutelně vede k opuštění bran parlamentu. A my, jako Marxistická Alternativa, s tím jen těžko něco zmůžeme. Odcizení KSČM od pracujících je čím dále tím větší, kdy se tato strana čím dále tím více místo na pracující obrací směrem k maloburžoazii a tím se i fragmentuje a vymírá. Důvěra k ní je ze strany pracujících na historickém bodu mrazu. Její další působení v buržoazním parlamentu nám ale může dát k dobru další čtyři roky, během kterých budeme moci intenzivně a navzdory méně represáliím pracovat mezi studenty a pracujícími k vybudování nové linie obrany proti antikomunistickým bakchanáliím – proti všemu, co je na nás reakce připravena vrhnout. Marxistická Alternativa sílí. Jen letos zdvojnásobila počet svých členů, navyšuje se její dosah, rozšiřují se možnosti práce a zároveň sílí i zájem o náš magazín, který je v současnosti středobodem naší aktivity. Stále je však ještě malou skupinou na okraji, která teprve přerůstá upadající a kolabující levičácké sekty okolo sebe.
Sektářská levice v této situaci ve skutečnosti hraje velmi reakční úlohu, kdy se snaží využít úpadku KSČM ke své vlastní propagaci, budujíce malé sektářské strany mimo zájem pracujících, které nemají s revolučním programem nic společného, pro které se snaží získat podporu lidí demoralizovaných současnou politickou situací, kteří často upřímně hledají nějakou skutečnou systémovou alternativu kterou by mohli podpořit. Tato téměř neperspektivní sektářská aktivita nicméně ještě hlouběji dezorientuje české studenty a pracující, a tím i odebírá hlasy KSČM a ohrožuje v současné situaci komunistické hnutí jako celek.
V boj soudruzi!
Pokud ale podle názorů Dekomunizace a dalších lidí komunismus skutečně umírá a odchází z politické scény - Proč je tedy třeba investovat miliony do produkce demagogických kampaní, a zároveň i značné množství energie do snahy zadupat KSČM a komunismus jako takový do země? Autora tohoto textu jen těžko někdo přesvědčí o tom, že by tito lidé tolik bojovali proti něčemu, o čem by si mysleli, že je to mrtvé. Tito lidé moc dobře vědí, že komunismus ve skutečnosti mrtvý není, a že teď, v časech historicky nejhlubší kapitalistické krize, ryje v podzemí jako starý krtek, který podkopává principy kapitalistické společnosti postavené na třídních antagonismech, extrémně narůstajících rozporech mezi bohatstvím a chudobou, devastaci planety, společenském útlaku žen, rasismu či imperialistickém válčení, a hledá si svou cestu na povrch, aby spolu se všemi utlačovanými lidmi světa navždy svrhl vládu člověka nad člověkem, a nastolil proti vůli kapitalistů společnost založenou na rovnosti, blahobytu a důstojnosti všech lidských bytostí.
Komunismus zvítězí!