Výsledky voleb do zastupitelstev měst a obcí jsou obecně tíže komentovatelné než výsledky voleb parlamentních. Je to proto, že voliči volí své zástupce přímo v místě kde žijí. A na různých místech je situace odlišná. Přesto existuje několik společných závěrů, které se dají z těchto výsledků pro nás marxisty vydedukovat.
Co se týče politických stran zastoupených v komunálních volbách se hlavním sloganem těchto voleb stala otázka "Dá se ještě vůbec někomu věřit?". Po politických excesech tradičně dělnických stran v čele s ČSSD bylo toto zásadní otázkou, před kterou pracující volič stál, pokud šel k volbám. Výsledek voleb je proto velmi zmatečný.
Na mnoha místech se tak o zastupitelská křesla rovnoměrně podělila centristická a lokální hnutí bez programu, která založila svou kampaň na slibech zlepšení lokální kvality života. Celkový počet zvolených nezávislých kandidátů od posledních komunálních voleb narostl.
Konkrétními otázkami volícího pracujícího člověka byly - "Mám dále věřit pohádce o hodném králi Andrejovi, který sestoupil se svými miliardami mezi prostý lid aby mu pomohl od jeho trápení? Mám věřit mladým Pirátům, kteří mluví o razantní změně a modernizaci? Či ODS že uklidí nepořádek?" Pracující volič však měl jasno v jednom - už nevěří oportunistické politice ČSSD a KSČM. Už se příliš zklamal.
Komunální volby sice řeší pouze složení zastupitelstev měst a obcí, která řeší místně situované problémy, ovšem přesto se do výsledků voleb promítla jedna zásadní skutečnost. Skutečnost, že reformismus zemřel. Pracující však stále trápí problém existenční nejistoty, kdy pro stále nízké mzdy v poměru se životními výdaji, v čele s astronomickými nájmy je téměř milion obyvatel ČR v exekuci. O stavu sociálních "jistot" jako jsou nedůstojné důchody, a o stavu zdravotnictví a infrastruktury ani nemluvě. Dříve pro vyřešení těchto problémů volil pracující volič právě ČSSD a KSČM. Ovšem vlády ČSSD nebyly schopny problémy pracujícího člověka efektivně řešit. Místo toho neustále narážely na vlastní hranice reformismu.
Ano, slibů mají a měli v ČSSD hodně. Ovšem pokud například na komunální úrovni mluví o svozu odpadu či MHD zdarma, logicky tím pro člověka vyvstává otázka - "a kdo to všechno zaplatí, když stát hospodaří s deficitem?". To už je potom otázka, na kterou v ČSSD neumí odpovědět. Jejich nejkvalitnější odpovědí na toto je progresivní zdanění. To je něco, pro co zvedne ruku i každý marxista. Ovšem v konfrontaci s realitou dnešního volného trhu ti samí sociální demokraté velmi rychle sklouzávají k "racionalismu". Nemohou zásadně zvýšit zdanění bohatých koncernů protože hrozí reálné riziko, že půjdou své miliardy investovat z ČR jinam. Jinými slovy "Nemůžou bohatým brát tak moc, protože jinak se naštvou, půjdou pryč a nebudou pracovní místa, daně, místní rozvoj, nic." Mohou dát lidem jen to, co jim dovolí trh. A trh toho z dlouhodobého hlediska dovoluje čím dál tím méně. Poválečné období rozvoje, kdy i kapitalistické země byly schopné zajišťovat svým občanům sociální jistoty již dávno skončilo. A s pádem keynesiánství a ekonomickou krizí 70. let přišel neoliberalismus, kde již není možné tuto předchozí zdánlivou rovnováhu obnovit. Racionalismus a reformismus v hranicích kapitalismu je tak slepou uličkou, a projevuje se pouze nenaplněnými očekáváními voličů.
Definitivní zradou na voliče však bylo pro ČSSD i pro KSČM sestavení vlády s Babišovskou ANO po parlamentních volbách roku 2017. Ze své politické podstaty, by to logicky měly být právě ČSSD a KSČM, kteří půjdou po krku bohatým oligarchům, a budou před nimi bránit zájmy pracujících lidí. Ovšem na základě této zrady je situace naprosto opačná. ČSSD i KSČM jsou od nýnějška vnímány jako strany establishmentu. Jako strany, které oligarchům slouží jako poslušní lokajové, při jejich rozkrádání státu. Skutečnost, že jako alternativa jsou na základě tohoto vývoje nyní vnímány pravicové strany je velmi nebezpečnou situací, která v Maďarsku vedla k nástupu Orbánismu. Podobně tak k nástupu PiSu v Polsku a posílení LSNS na Slovensku. Máme jediné štěstí, že v ČR nemáme schopné vůdce a silná uskupení krajní pravice.
Co však komunální volby dále ukázaly, byl drtivý nástup Pirátské strany. Pirátská strana je uskupením s mladými kandidáty cílícími na mladé voliče, kterým slibuje razantní změnu a modernizaci systému. V dost nekonkrétním plášti ale přece. A na základě své neokoukanosti dokázala získat více než šestinásobek voličů oproti posledním komunálním volbám, a zároveň více než třináctinásobek zastupitelských pozic. Pirátská strana těží ze zájmu lidí o změnu. Že tento zájem skutečně existuje dokládá například Evropskou Unií sponzorovaný průzkum z roku 2017, kde se mladých lidí mezi věkem 18-34 zeptali na tuto otázku - "Participovali by jste na masovém povstání namířeném proti vládě?" 59% mladých čechů uvedlo že "ano", v čemž v rámci EU zabrali pátou příčku. S tím jak se však Pirátská strana dostává do funkcí se však logicky stává čím dále tím méně atraktivní pro antikapitalisty, kteří s ní dříve zejména z řad ultralevice sympatizovali. Strana má totiž zájem o hlasy od více lidí, než jen od těch mladých. A tak se z ní postupem času stává čím dále tím více klasická systémová liberální strana. A tato skutečnost dovede tuto stranu opět ke dnu až se více projeví, že žádnou skutečnou změnu nepřináší.
Zároveň volební výsledek Babišova ANO jeví určité známky rozpačitosti. Od posledních komunálních voleb sice ANO opět posílilo, ovšem vzhledem k nedávné dominanci v parlamentních volbách, je Babišovo vítězství spíše Pyrrhovo. Tak silnou dominanci zkrátka ANO nepředvedlo. A navíc v boji o pražské zastupitelstvo utrpělo otevřenou porážku. Skončilo až na pátém místě, a podle všeho se přesouvá do opozice. Pohádka o oligarchovi-spasiteli tak zjevně nabývá v očích voličů trhlin a celkově Babišova moc dosáhla svých limitů. Alespoň prozatím.
Co se týče KSČM - Komunistická strana zažívá krizi, která nemá v její, ani v historii KSČ obdoby. Avšak krizi, která byla již od nastaveného kurzu KSČM od jejího počátku v roce 1990 nevyhnutelná. Věkový průměr straníků přesahuje 70 let a denně jich zemře v průměru 10-15. To jsou lidé, kteří si pamatují sociální jistoty minulého režimu, a chtějí je i přes jeho deformaci obnovit. Stranické vedení KSČM je však postavené na skupině o něco v průměru mladších reformistů, kteří se zajímají pouze o to, aby ti stejní staří lidé opět přišli k volbám. Revoluční program však bez uzardění odepisují, přičemž trpí akutním nedostatkem lidí, kteří by jej skutečně dokázali prosazovat, a tím nemají možnost oslovit kohokoliv jiného kromě vymírajících nostalgiků, kteří jim zajištují jejich koryta.
KSČM je tak torpédy reformismu a oportunismu zasaženou lodí, nevyhnutelně klesající ke dnu. Podobně jako se potopila dříve velmi silná Italská Komunistická strana na přelomu let 80. a 90. Přesto je zájmem nás, Marxistické Alternativy, aby to byla KSČM, která revoluční změnu přinese. Zároveň si však uvědomujeme, že toto se současným vedením není absolutně reálné. Jediná možná a tím pádem skutečně racionální změna je ta revoluční. KSČM může zachránit pouze silná tendence, která zevnitř stranu vydezinfikuje do základů, a přinese skutečný a obhajitelný revoluční program, který bude mladým i starým pracujícím stát za to, aby za něj bojovali.
Je naší intencí takovou tendenci jednou vytvořit. Ovšem nyní jsou naše síly nevelké. Jsme v pozici skalpelu, který je sice dostatečně ostrý, ovšem příliš malý na to, aby se s ním dal pacient operovat.
Je jen na vás - našich čtenářích - abychom společně takovouto silnou tendenci vytvořili. Proto pokud v sobě cítíte odpor ke kapitalismu a vůli po revoluční změně - přidejte se k nám!
Revoluce je něco, co za nás neudělá nikdo druhý. A proto -
Budujme revoluční organizaci!
Budujme revoluční internacionálu!